Jeho vlastní volba [Snarry] ×

4. Jediná možnost... údajně

"To snad nemyslíte vážně, Brumbále!"

"Vy jste se snad úplně zbláznil!"

"Dočista jste se pomátl na rozumu!"

"Vždyť je to ještě chlapec, není ani plnoletý!"

"Jak jenom můžeš, ty starej papriko...!"

"Siriusi..."

"Siriusi? Siriusi?! Já ti dám takovýho Siriuse! Copak jsi ho neslyšel, Náměsíčníku...!"

Černovlasý chlapec po vyřčení posledních Brumbálových slov seděl na židli jako přikovaný a nebyl schopen jednoho jediného pohybu. Nepodíval se na ředitele, jenž byl příčinou téhle vřavy a jen tupě sledoval, jak Sirius spolu s Pastorkem a několika dalšími kouzelníky vyletěli ze židlí tak prudce a rychle, až se kusy nábytku převrhly a momentálně se válely na zemi za nimi. Jeho kmotr vypadal, že ředitelnu každou chvíli rozmlátí a Pastorek mu v tom spolu s ostatními neznámými čaroději, kteří byli rozhodnutím bradavického ředitele naprosto rozčíleni, byli dle jejich reakcí očividně schopni vypomoct. I přes momentální, téměř až mimotělní stav mysli si všiml, že Lupin se svého milence sice snaží krotit, ale sám se dívá na starého muže pohledem tak temným, který u něj naposledy viděl ve třetím ročníku těsně před proměnou ve vlkodlaka.

Harry nasucho polkl a skrze halas, v němž by měl být patrně nejhlasitější on sám, se mimoděk zadíval naproti na Malfoye, který jej probodával s lačným, hladovým výrazem v aristokratickém obličeji, až se mu z toho zježily chloupky vzadu na zátylku. Rychle těknul vedle něj na místo, kde byl usazen Snape a očividně si dával velmi dobrý pozor, aby se na něj ani byť jen koutkem oka nepodíval. Patrně aby se mu z představy svazku s ním neudělalo špatně. Jako poslední vyhledal ředitelku své koleje a na okamžik se setkal s jejíma provinilýma očima. Ten tam byla její ostrost a bojovnost a jemu náhle došlo, proč tomu tak bylo.

Věděla o tom. Ta stará mrcha o tom věděla a ani jen jedním jediným slůvkem se ho neobtěžovala varovat! Asi se nemohla dočkat, až Brumbál tu velkou novinu vyhlásí přede všemi a ona bude moct sledovat výraz v jeho nezkušených, studentských očích! Nebo že by si na něj snad dělala sama zálusk?!

Harry začínal pociťovat tak silný hněv, že si ani neuvědomoval, jak jsou jeho myšlenky naprosto směšné. Jediné, na co se dokázal soustředit, bylo, že na něj Brumbál vyhlásil dražbu a že se na něj patrně velice brzy bude stát fronta dlouhá jak na banány! Merline, to už snad nemohlo být horší! Samou zlostí se začal klepat po celém těle, až téměř viděl mžitky před očima, a poprvé v životě měl sto chutí poslat všechny do hajzlu. Do hajzlu s Voldemortem a s válkou! Do hajzlu s Brumbálem a jeho plány! Do hajzlu se všemi, však on se o to přece neprosil! Laskavě si zachraňte celý svět sami, děkuju pěkně!

Nemohl tomu uvěřit! Nemohl uvěřit tomu, kam až byl Brumbál ochoten zajít, jen aby docílil, že jeho plány vyjdou bez jediné chybičky! Však co na tom? Už dávno se přece vědělo, že cesta do pekla je dlážděná nejlepšími úmysly! A Brumbál měl jedno takové místečko v pekle patrně již zarezervované, když ho chtěl oženit s...

,Tak počkat. S kým vlastně?'

Nebelvír se usilovně mezi vším tím vztekem snažil pátrat v paměti po jméně, které ředitel vyslovil, ale vůbec žádné si nevybavil. Teprve až po chvilce vydatného přemýšlení mu ona slova znova projela před očima.

"Ještě dnes večer se budeš muset rozhodnout, s kým z nás se spojíš manželským svazkem, Harry."

S kým z nás. Brumbál mu tedy svého nastávajícího manžela, či manželku nevybral. Volbu budoucího partnera nechal na něm. Dovolil mu udělat vlastní volbu v tom, s kým přesně si posere život. Jakmile si tuto prostou věc uvědomil, hystericky se uchechtl a po pár vteřinách se začal smát jako šílenec, až tím zcela utišil rozzuřené kouzelníky, kteří se na něj s nejistotou a strachem v očích starostlivě zadívali. Jemu to ale bylo fuk a dál se smál, až se za břicho popadal. Tak tohle se Brumbálovi povedlo, opravdu! Poprvé v životě ho nechal učinit ohledně budoucnosti své vlastní rozhodnutí! Dovolil mu vybrat si svého partnera! Jistě! Proč by ho měl nechat zvolit si, zda o tento postup navýšení moci vůbec stojí, když odpověď by byla předem jasná a nespadala tak do jeho plánů?! Proč by to, u Merlina, měl dělat?! Svému vlastnímu svědomí ulehčí přece díky tomu, že ho nechá vybrat si osobu, se kterou se spojí. Nechá ho učinit vlastní volbu, aby to působilo, že jeho slovo má vůbec nějakou váhu, ale ve výsledku to bylo jenom pouhé divadlo!