Snamione: Ve středu moci

Sova 28

„Přišla pošta?" Vysoký kouzelník se rozespale posadil v kuchyni, aby se po noční směně konečně najedl. Spal od svého příchodu domu sotva tři hodiny.

„Jen dlouhý dopis plný stížností od Lily." Severusovy únavou svěšené koutky mírně zacukaly pobavením. Dívka psala pravidelně jednou týdně a pokaždé připojila pár drbů o spolužácích i učitelích, stížnosti na hodiny, aktuální studijní výsledky a krátký report o Regiem. Tentokrát svoji pozornost zaměřila i na svého kluka, jímž se před rodiči obvykle z taktických důvodů nechlubila. „Má pocit, že Delphini od ní Teddyho odtahuje."

Kouzelník povytáhl obočí a nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Důkaz, je ještě dítě."

„Lily by nesouhlasila," namítla Hermiona, načež před sebou rozevřela dopis, aby mohla podat co nejpřesnější informace. „Celou situaci rozsáhle zanalyzovala."

„Samozřejmě," zamručel pobaveně Severus. Míchaná vejce a topinku si objednal u skřítka ještě jednou.

„Ovšemže, celá po tatínkovi," pronesla pohotově čarodějka, čímž si vysloužila jeden otrávený pohled. Nedala se rozhodit a začala znovu hledat potřebný řádek pro správnou interpretaci textu. „Tady," zamumlala vítězoslavně, když jedním z prstů spočinula na části věty, která ji zaujala. „Delphi Teddymu píše stále častěji, dokonce se s ním jednou setkala i v Prasinkách – mě nechali samotnou. Snažím se zjistit, co se děje, ale Teddy mě vždy odbude tím, že se jedná o záležitost rodiny. Podle mě si Delphi jen uvědomila, že mi z pozice sestry nemůže konkurovat, a to ji štve. Byla zvyklá, že s Teddym trávila veškerý čas, svěřovala se mu, ale teď, když má Teddy mě a ona je z Bradavic pryč, se cítí izolovaná a chce mě vyštvat."

„Její problémy na moji hlavu," zamumlal Severus znuděně. Vztahové komplikace vlastní dcery kouzelníka nechávaly naprosto klidným, což se však nedalo říct o Hermioně. Nedokázala se však rozhodnou, zda jí bylo více líto dcery, či soucítila spíše s Delphini.

„Jestli půjdeš za Regiem na další lekci kouzlení, mohl bys Lily trochu domluvit."

„Jak? Přestaň se tahat s Blackem? Mám dojem, že něco takového jsem už zkoušel – opakovaně."

„Ne, ale mohl bys trochu zchladit její postoj k Delphini, protože Lily již překračuje hranice." Hermiona se znovu začetla: „Lily na škole nikdy neměla kamarády, vždy byla zvláštní, tak proč teď najednou nutně potřebuje něčí přítomnost? Já se s ní snažila kvůli Teddymu někdy mluvit, ale ona neměla zájem, vždycky jsem pro ni byla moc malá. Tak teď se nesmí divit, že ji nevykazuji známky zájmu já. A Teddy je můj." Čarodějka odložila dopis zpět na stůl. „Napíšu Lily, vysvětlím jí Delphiinu situaci, ale když s ní promluvíš ty... Když jí vysvětlíš svůj vztah k Malfoyům, mohla by se zklidnit."

„Má pubertu, všechno moc dramatizuje."

„Nečekala bych, že tohle uslyším od tebe," vydechla užasle Hermiona, než se napila svého čaje. Severus pouze zavrtěl hlavou.

„Je celá po tobě, co jiného jsem mohl čekat?" Čarodějka již nevydržela a rozesmála se, až jí zaskočilo. Měla chuť na kouzelníka seslat jednu cvičnou kletbu, ale po dlouhých měsících se Severus pokusil udělat vtip, aby alespoň trochu uvolnil atmosféru, čehož si vážila. Černé oči jejího muže potutelné zářily, když sledovaly rudou čarodějku, která se snažila popadnout dech.

„Myslíš, že jsem takto zákeřná?"

„Zákeřná? Ne," připustil s jemným úsměvem na rtech. „Mladá, zamilovaná, iracionální a šílená? Ano."

„I po letech?"

„I po letech.

„A ty? Hodíme se k sobě?"

„Jsem starý, racionální, stojím nohama pevně na zemi, ale to zamilování," natáhl ruku přes stůl, aby mohl uchopit čarodějčinu, „mě ještě neopustilo." Hermiona spojené ruce políbila. Po dlouhé době zažívala hezké ráno, přestože Severus po noční směně vypadal jako Smrt.

„Pane? Madam?" oslovil vážně skřítek osazenstvo kuchyně. Tvářil se zarmouceně, ale Hermiona netušila proč. Nevšimla si, že by skřítek během snídaně zmizel.

„Co se stalo, Monto?" Severus při pohledu na malé stvoření zvážněl.

„Skřítkové z Malfoyova panství Montu zavolali." Hermiona si vskutku nevšimla skřítkovy nepřítomnosti, nyní se však snažila potlačit pouze náhlý svíravý pocit v žaludku. Malfoy obvykle vše vyřizoval osobně. „Paní Malfoyová zemřela."

„Narcissa?" zalapala po dechu Hermiona, ale Severusovo rychlé zakroucení hlavou jí rychle odpovědělo.

„Astoria, Dracova žena."

„Skřítkové z Malfoyova panství žádají pána," skřítek se významně zahleděl na Severuse, „aby pomohl s tělem."

„Jistě." Kouzelník se pohotově postavil. „Nevím, v kolik se vrátím, Hermiono."

„Severusi, kdyby potřebovali s čímkoliv pomoct, dej mi vědět."

„Bude tam dost kouzelníků a čarodějek – Greengrassovi už o všem zajisté vědí."

Delphini se právě změnil svět...