Jeho vlastní volba [Snarry] ×

6. Zcela logické rozhodnutí

Jak Brumbálova slova ještě před malou chvílí vyvolala zuřivě ohnivou debatu, ta Harryho naopak všechny dokonale usadila do židle. Mladý Nebelvír čekal, že se po jeho prohlášení strhne poprask a všichni, zejména jeho kmotr a profesor lektvarů samotný budou vášnivě protestovat nad jeho volbou, avšak v ředitelně se rozhostilo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík, absolutně nikdo ani nedutal. S takovou reakcí student vůbec nepočítal a silou vůle se držel, aby se znovu neroztřásl po celém těle a nezačal se okamžitě červenat. Moc dobře na sobě cítil všechny ty naprosto vykolejené a nechápavé pohledy, i ten jeden jediný, temný a bičující, který se do něj snažil propálit díru skrz naskrz, ale co měl ksakru jiného dělat? Vždyť neměl na vybranou, Merline! On se o tohle přece neprosil!

"T-to... to je nějaký hloupý vtip, že ano, Harry?" vykoktal ze sebe Sirius, když se po několika vteřinách konečně dostatečně vzpamatoval natolik, aby vůbec mohl promluvit a nechápavým pohledem začal těkat z něj na Brumbála, Snapea a zase zpátky, než vydechl: "Musí být!"

Harry, který se mu z naprosto jasných důvodů odmítal podívat do očí, jen zavrtěl hlavou a měl sto chutí, hanbou se propadnout do země.

"Brumbále?"

"Pochybuji, že by Harry žertoval v něčem takovém, Siriusi. Jak již předtím sám řekl, rozhodnutí, zdá se, učinil naprosto při smyslech," pousmál se vřele ředitel, ve starém obličeji maje najednou mnohem uvolněnější výraz. Rychlýma, bystrýma očima přejel po chlapci, jenž vypadal, že by se nejradši vypařil z povrchu zemského a pozornost hned na to přenesl na Severuse, jenž na sobě nedal znát absolutně žádnou emoci, a tiše, aby si toho nikdo nevšiml, úlevně vydechl. Bylo mu jasné, že Harry musel spolknout opravdu velký kus hrdosti, aby tuto volbu učinil, ale dle něj si nikoho lepšího vybrat nemohl, když tedy nepočítal sebe. Doufal jen, že si to ti dva velmi brzy také uvědomí, zakopou válečnou sekeru a vydají se na cestu příměří. "Velmi dobře, Harry."

"Velmi dobře," zašeptal zvěromág, jako kdyby nemohl uvěřit vlastním uším, na moment sklopil zrak k podlaze a když jej opět zvednul, probodnul starého muže rozzuřeným pohledem, "Velmi dobře?! Jak, u Merlina, může být něco takovýho velmi dobré! Posloucháte se vůbec?!"

S každým dalším slovem zvyšoval hlas, nakonec se prudce postavil a zastavil se uprostřed půlkruhu, rozhazuje přitom rukama.

"Musel by být minimálně pod kletbou Imperius, aby se upsal k takové šílenosti!"

"Ujišťuji tě, Siriusi, že můj drahý Harry není pod žádnou kletbou."

"NEOPOVAŽUJTE SE O NĚM MLUVIT, JAKO KDYBY TO BYL VÁŠ VNUK!" zařval vztekle Black, až mu od úst odletěly sliny, "Harry, kterého znám, by nikdy v životě nesvolil k tomu, aby se oženil s takovým... takovým umašťencem, jakým je ten váš milovanej Snape!"

Rychle a zostra se nadechl, zcela ignoruje vražedně ledový pohled, který mu profesor lektvarů věnoval.

"Syn Jamese Pottera by nikdy neudělal takový stupidní a nesmyslný rozhodnutí, jako-"

"Pan Potter učinil zcela logické rozhodnutí," vstoupil mu jeho hysterického záchvatu chladný, pevný hlas, který Harryho, do té doby sklesle sedícího na židli, donutil poplašeně zvednout hlavu. Severus Snape seděl na svém místě a propaloval jeho kmotra opovržlivým pohledem. "Samotnému se mi nechce věřit, že k takovému závěru dospěl bez pomoci pouze se svou vlastní inteligencí, ale jak se zdá, i Vyvolený umí čas od času překvapit."

Jeho úhlavní nemesis se ale nevzdávala.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, Srabusi," zavrčel jako vzteklý pes, "co z toho ti přesně přijde logický?!"