****
Útulnou místnůstkou poblikává hřejivé světýlko lucerničky. Krb to sice není, ale září moc krásně a Rosa je šťastná, že se o něj může podělit. Z pytle vytahuje kus lososa a hází ho před vyhladovělého čtyřnohého přítele, který si ho přitahuje packama. To škrundání v jeho břiše se už nedalo vydržet. Během pár sekund zmizí v jeho vyhladovělém pupku jako nic.
Rosa si taky kousek dává. Maso bylo naložené v soli, tak má příjemnou chuť. Rosa tiše pomlaskává a uždibuje po kousíčkách zatímco ji sleduje stále hladový čumák. " Já vím, že máš ještě hlad, ale muselo ti to stačit. I já šetřím a beru si jen trošku, aby nám to déle vydrželo. Víš? " odpověděla na otázku hladového břicha a ukázala na poslední kousek masa, který následně vložila do úst. " Tak a není " řekla, a ukázala rukama volné gesto. Pak si přisedla k chlupáčovi a začala ho hladit po hlavě a za ušima. Líbilo se mu to, až přivřel oči. Srst měl zacuchanou a byla plná malých i větších uzlů a kudrlinek. Jeho kožich byl ale jinak celkem čistý, sem tam nějaký škrábanec, ale že by nějak extrémně smrděl to ne.
Zatímco Rosa pročesávala prstama jeho světlé kurdlinky, přemýšlela o tom co se asi dělo, když muži ráno nenašli jejich psa. Nejspíš po něm budou pátrat. Kdyby jí se ztratil pes, určitě by ho chtěla najít a nenechala by to jen tak. Mají ještě jednoho psa. Co když ucítí jeho stopu a zavede je sem. Zděsila se. Bránil by ji chlupáč? Nebo by se přidal zpět na jejich stranu? To přesně netušila, ale byla mu vděčná za to, že jí dělá společnost. Přesně to potřebovala. Někoho. Nějakou citlivou bytost, která by s ní soucítila. Někoho, kdo by ji stále připomínal, třeba jen samotnou existencí, že není na světě nadarmo, a že má nějaký hlubší smysl žít.
Blížil se večer. Hvězdy už byli přes den odpočaté a tak vystoupaly na nebeskou oblohu a daly se do práce. Jejich povoláním je navést ušlé poutníky či lovce na správnou cestu, aby se zdárně vrátili zpět domů, k horkým krbům a milujícím rodinám a byli šťastní.
Rosa byla taky odpočatá a tak se dala do čtení. Četla o Mojžíšovi jak převedl Izraelský národ suchou nohou přes Rudé moře. Ten příběh ji vždycky moc fascinoval. Nedokázala si nikdy představit, že by stála před majestátným mořem, zvedla ruce k nebi a moře by se rozdělilo na dvě části a vytvořilo suchou cestu až za obzor. Dlouho nad tím přemýšlela a pak si všimla chlupáče tvrdě spícího u jejich lenivých nohou. Už by taky měla jít spát. Neví co jí může čekat zítra. Každopádně musí být odpočatá ať už to bude cokoliv.
ČTEŠ
Umění přežít
Short StoryDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
