Snamione: Ve středu moci

Přípravy Smrti 29

Hermiona čekala celý den i noc na zprávy ohledně Malfoye, ale Severus se ukázal až téměř po dvaceti čtyřech hodinách na pokraji vyčerpání a za doprovodu alkoholového oparu. Čarodějka musela otevřít okno, aby s mužem vydržela v jedné místnosti, zatímco se pokoušela zjistit, co vše se na Malfoyově panství odehrálo.

„Nemusíš dnes do práce?" zeptala se odtažitě, zatímco muži pomáhala se svlékáním. Upřímně se divila, že se mu podařilo přemístit až domů.

„Mám dovolenou – rodinné důvody," vysvětlil líně. Lehl si do postele, aniž by si stáhl košili a kalhoty. Hermiona jediným mávnutím hůlky kouzelníka svlékla donaha, jelikož nemohla přihlížet marnému boji s únavou. Z oblečení táhl alkohol stejně silně jako ze samotného kouzelníka.

„Mohli bychom Malfoyovi nějak pomoct?"

„Pokud z Pottera nevypáčíš, jak se dá vrátit člověku znovu život, předpokládám, že ne."

„Nedokázali zachránit alespoň to nenarozené dítě?" Hermioně se svíralo hrdlo, když podobná slova vyslovovala. Neuměla a hlavně si nechtěla ani představit Dracovu situaci. Ať to byl sebevětší sobec a křivák, svoji ženu miloval a dítě bylo největším smyslem jeho života.

„Astoria porodila už před měsícem." Hermiona se zarazila, nikdo ji neinformoval dříve. „Chlapec je v pořádku, ale Draco neměl ani možnost se ze syna radovat. Jeho žena od té chvíle doslova mizela před očima. Kdybys jen viděla, jak byla hubená..." Černé oči se pomalu otevřely, aby mohly odhalit utrpení mluvčího. „Smrt si ji musela připravovat od okamžiku, co na svět přivedla dítě."

„Byla mladší než já," vydechla žena těžce.

„Byla prokletá."

„Věděla, co přijde, ale ani to nezmírňuje utrpení rodiny. Je mi Draca neskutečně líto." Přikryla muže peřinou, pro kterou se natahoval. S věkem se odmítal odhalovat stále čím dál tím víc, Hermiona si jej přesto stihla prohlédnout. Věčná věků štíhlá postava měla sotva znatelné břicho a letmý náznak žeber, působila stále plně při síle, ale čarodějka si uvědomovala, že muž byl téměř o dvacet let starší. Připočítala-li si náročnost a nebezpečnost práce bystrozora, nechtěla přemýšlet o tom, kdy se ocitne v Dracově kůži. „Pil jsi s Dracem na žal?"

„Hmm," zamručel v polospánku. Oči zavřené a úzké rty mírně pootevřené. „A taky na mladého pána."

„Jak se jmenuje?"

„Scorpius," jméno sotva vydechl, než se ozvalo funění značící spánek.

Hermiona muže nechala v klidu spát. Draco sice trpěl, ale ona měla svého muže doma v bezpečí, takže se pomalu uklidnila nad procházením spisů skřítků. Po dvou hodinách Severuse zkontrolovala, muž však spočíval stále ve stejné poloze a tiché chrápání jasně říkalo, že muž měl hlubokou půlnoc.

Poobědvala, chvíli si odpočinula a když přemýšlela, že by se stavila v kanceláři, na prahu dveří se objevila Andromeda celá v černém. Byla vážná, ale mladá čarodějka by z její tváře nedokázala vyčíst tragédii, která postihla její rodinu.

„Dobré odpoledne, Hermiono. Mohly bychom si promluvit?" Hermiona urychleně ustoupila ze dveří, aby svoji dlouholetou přítelkyni pozvala dovnitř. Stará čarodějka pomalu dokráčela do obýváku a neobratně se usadila do Severusova křesla, než s povzdechem obrátila svoji pozornost na Hermionu.

„Je mi moc líto, co se stalo."

„Ano, zbytečně promarněn mladý život, ale všichni jsme věděli, co se stane." Hermiona s bolestí v srdci poslední roky pozorovala, jak stará čarodějka začínala otupovat své city. Po smrti dcery a muže se ještě pár let držela díky vnukovi Teddymu a následně neteři Delphini, ale ty roky již dávno pominuly. Děti byly výborně zabezpečené, Andromeda by pro ně snesla modré z nebe, ale hledal-li Teddy více porozumění, vyhledal Harryho, svého kmotra. Delphini hledala podporu u Draca. „Přišla jsem za tebou, drahá, s velkou prosbou. Možná se ani tolik netýká tebe jako tvého muže."

„Severuse?" Hermiona se posadila k ženě. Ona nikdy neměla příliš dobrý vztah se zmiňovaným kouzelníkem. Respektovala jej za vše, co učinil, ale nikdy se přáteli nestali. „Byl u Malfoyů přes noc, sotva se vrátil – spí."

„Ráda bych vše řekla nejdříve tobě. Nejsem si jistá, zda by mě Snape pochopil."

„Dracovi a Narcisse," vyslovila Hermiona s nevolí, „Severus nabídl naši pomoc. Z pohledu Severuse jsou jako naše rodina, takže tady mají dveře otevřené."

„Ano, to je milé." Nervózně si poposedla. „I já přišla lobovat za rodinu, ale obávám se vašeho odmítnutí." Hermioně bylo okamžitě jasné, o jakého člena se jednalo. Draca se naučila akceptovat rychle, Andromedu měla ráda, Narcissu respektovala, jak jen mohla, s Teddym žádný problém nikdy neměla, ale stále zbývala v rodu Blacků ještě jedna osoba. Delphini. Dcera šílené Bellatrix, od které se snažila Hermionina rodina distancovat, přestože široká veřejnost věřila, že se jednalo o dceru Andromedy.

„Co se děje?" osmělila se zeptat Hermiona, přestože nepociťovala potřebu pomoci.

„Obáváme se, že Delphini někdo pronásleduje. Draco si všiml muže, když ji doprovázel do Příčné ulice, a sama Delphini zmiňovala, že viděla ženu..." Povzdychla si. „Máme strach, aby jí někdo nechtěl ublížit. Nemusí to být nutně ani v souvislosti s Bellou, možná stačí nálepka Black."

„Já... Vyřídím vše Severusovi, až se probudí." Mladá čarodějka potlačovala chuť sdělit Andromedě, že i ona viděla Delphini s pronásledovatelem.

„Bojím se o ni, je to jen mladá holka."

Moc děkuji za komentáře, hvězdičky a přečtení k minulého dílu.