Láska na ledě

IX.

Ten čas tak letí. Přijde mi jako by to bylo včera, co jsem se s klukama rozloučila na parkovišti a najednou už je za chvíli opět uvidím.

Ano, dneska odlítáme. Sice letíme až kolem desátý večer, ale dneska.

Hrozně se těším, až je zase uvidím.

Ještě jdu dneska do školy a kolem půl osmý večer mě taťka poveze na letiště.
***
,,Takže dneska letíš do Švédska?" Ptala se Bára, hned co mě uviděla. ,,Jo, dneska." ,,No a jak se těšíš?" ,,Hele docela dost. Už mi chybí ty blázni." Zasmála jsem se.

,,Všichni nebo jen Adam?" ,,Hele! Jasně že všichni." Řekla jsem překvapeně a pak se zasmála. ,,Jen aby..." řekla s úšklebkem a vydali jsme se do třídy.

Hodiny ubíhaly poměrně rychle.

Teď už nás čekala poslední hodina a tu jsme měli s třídní. Zároveň to byla i poslední hodina před Vánoci, takže já přijdu jen o týden školy v lednu.

,,Mio?" Došla k mojí lavici učitelka na začátku hodiny.

,,Ano?" Zeptala jsem se mírně vyděšeně, protože jsem neměla nejmenší tušení, co může chtít. A po pravdě jsem se celkem bála.

,,Pan ředitel s tebou chce něco probrat ohledně toho tvého odletu, tak za ním prosím tě teď zajdi."

Fuu, to se mi ulevilo.

Přikývla jsem, zvedla se a mířila ke dveřím, které jsem za sebou opět zavřela.

Z třídy vedle akorát vycházel Maty, tak jsem ho doběhla.

,,Taky jdeš do ředitelny?" Zeptala jsem se ho, jakmile jsem se zařadila vedle něj.

,,Jo, ale nemám nejmenší tušení, co chce probírat."

,,Tak to taky nevím, prý něco s odletem, ale fakt mě nenapadá, co k tomu muže chtít probírat." Řekla jsem nechápavě a pokračovala v cestě.

Objevili jsme se před ředitelnou, tak Maty zaťukal a já vešla jako první, hned co se ozval hlas, abychom vstoupili.

,,Dobrý den." Pozdravili jsme poslušně a čekali, co se bude dít.

,,Dobrý den, vy jste ti, co dnes odlítáte, že?" Ujišťoval se ředitel a my přikývli na souhlas. 

,,Dobře, jen jsem to s vámi chtěl probrat. Vy," ukázal na Matyho, ,,budete hrát, že?" Maty přikývl a ředitel svou pozornost přesměroval na mě. ,,A vy tam jedete proč?" ,,Já tam budu jako jejich ošetřovatelka." Odpověděla jsem.

,,Takže máte nějaký záchranářský kurz nebo tak něco?" ,,Ano, loni v létě jsem si ho udělala a už jsem s nima letěla i minulý rok." ,,Dobře a kdy se vracíte?" ,,No, druhý týden v lednu už budeme zpátky nebo minimálně já." Odpověděla jsem.

,,Já se pak do školy nevrátím. Měl bych jet zpátky do Kanady." Navázal na mě Maty.

,,Dobře, tak tady mám ještě nějaké papíry, tak mi je podepište a můžete jít."

S Matym jsme si vzali propisku a podepsali papíry, na kterých bylo vesměs to samý. Všechno se to týkalo toho odletu, kdy se vrátíme a tak podobně.

,,Tak já vám děkuju, hlavně si nic neudělejte, ani jeden z vás, přivezte medaili a užijte si to." Dořekl ředitel se smíchem a my se vydali do tříd.

,,Tak už dneska večer." Řekla jsem. ,,Těšíš se?" Zeptal se mě Maty. ,,Jo, hrozně moc." ,,Tak to je dobře, a co ty a Adam?" Zeptal se s úsměvem.

,,Coby? Každý se mě ptá, co všichni čekáte za odpověď?" Zeptala jsem se se smíchem, ale opravdu mě to zajímalo.

,,Tak já nevím, třeba jestli si furt píšete..." ,,Jasně" zasmála jsem se ,,píšem si, no." ,,Hele, líbí se ti?" Zeptal se najednou.

Touhle otázkou mě zaskočil.

,,Já...já nevím" vykoktala jsem ze sebe. ,,Je na něm něco, co mě asi přitahuje, ale nemám s hokejisty dobrý zkušenosti a..." dál jsem větu nedokončila. Maty na mě koukal překvapeně.

,,No, to je jedno. Užij si zbytek dne a vidíme se večer." Usmála jsem se na něj, narychlo ho objala a s pozdravem šla k sobě do třídy.

Maty koukal nechápavě. Achjo, neměla jsem vůbec dopustit, aby jsme se k tomuhle tématu dostali.

,,Tak co chtěl říďa?" Zajímala se Bára hned, jakmile jsem opět seděla vedle ní.

,,Ale jen nějaký upřesnění a podepsání papírů."

,,Tak si užijte krásné Vánoce, nový rok, odpočiňte si a doufám, že se tady všichni ve zdraví sejdeme v novém roce." Zakončila třídní hodinu, my si posbírali věci do tašek a odebrali se ven ze školy.

,,Miuš, počkáš tady semnou ještě na Ondru?" ,,Jasně, a jak to teda s váma vypadá?" Řekla jsem nadšeně a mrkla, aby pochopila, na co narážím.

Bára se začala lehce červenat a usmívat, jak měsíček na hnoji, takže mi bylo jasný, jaká bude odpověď.

,,No, právě mě dneska pozval do kina, proto teď tady čekáme." Odpověděla.

,,Jo ták." Začala jsem se radovat s ní.

,,Tak jsme tady." Dorazil k nám Ondra s Matym. ,,Můžem?" Zeptal se a pohled přemístil na Báru.

,,Ještě chvilinku." Řekla Bára a odtáhla mě kousek stranou.

,,Musíš mi každej den psát nebo volat, ať vím, jak se vyvíjí váš vztah s Adamem, je ti to jasný?" Nakázala mi. ,,Ano mami." Řekla jsem se smíchem.

,,Sice budeš pryč jen dva týdny, ale už teď mi chybíš. A to jsi ještě ani neodešla." Řekla a přitáhla si mě do objetí. ,,Ty mi taky budeš chybět." Zamumlala jsem.

,,No nic, musím jít, tak si to užij a nepokaz to." Zasmála se, když se odtáhla.

,,Ty to taky nepokaz, máš dobře našlápnuto a užij si to. Pak mi budeš vyprávět." Nařídila jsem jí a vrátili jsme se zpět ke klukům.

,,Miušo, pořádně kluky povzbuď, ať přivezou zlato." Spustil Ondra, když jsme se k nim blížily. ,,Spolehni se. A vy dva si to hezky užijte." Usmála jsem se. ,,To se neboj." Odpověděl Ondra a Báru si k sobě přitáhl.

,,Tak my jdem, tak krásný Vánoce a to zlato chci vidět, až přijedete." Zavelel Ondra a všichni jsme se dali do pohybu.

,,Miuš, můžu s tebou?" ,,Jasně, ale nebudeš to pak mít dlouho domu? Bydlíš přece na druhou stranu." ,,Ne dobrý, rád se projdu, navíc chci něco probrat."

,,Maty, je mi jasný, že chceš probrat to, co jsem na chodbě nakousla, že?" ,,Jo." ,,Já ti k tomu ale nic víc neřeknu. Víš, není to pro mě lehký téma a svoje soukromí si střežím. Navíc to ví jen dva lidé. Promiň."

,,Ne v pohodě, to chápu, jen mi řekni...s hokejistou nic mít nechceš, ale není teda i kamarádství s nima dost velký risk?" ,,Je, a velký. Původně jsem ani jet nechtěla, ale Eda mě tak nějak přemluvil. Pak jsem si říkala, že si vás nebudu pouštět k tělu, ale to taky moc nevyšlo. Proto samu sebe chráním aspoň před vztahem a dalším zklamáním." ,,Vážně by mě zajímalo, co skrýváš, když takhle mluvíš, ale chápu tě."

,,Třeba se to jednou dozvíš." Usmála jsem se.

,,No nic, tak večer, hlavně nic nezapomeň." Zamávala jsem mu a nastoupila do autobusu, který právě přijel. Maty mi zamával na zpět a vydal se pryč.
                                       ***
,,Miuš, můžeme jet?"
—————————
Moc se omlouvám, že dlouho nic nevyšlo, ale měla jsem celkem nabitej týden a nebyl prostě čas😭 každopádně mi začínají jarní prázdniny, tak bych ráda vydávala každý den🤭 snad se bude líbit zase celkem nudná kapitola😢

Joo, a pokud tady mám někoho, kdo čte moje další příběhy, které mám rozepsané, tak hlásím, že se pokusím s nima nějak pohnout a jeden během tohoto týdne dokončit, tak uvidíme🤫

MÁM VÁS RÁDA💋💝