Trpělivost růže přináší

32 Ginny Weaslyová

Nejmladší dcera Molly a Arthura Weaslyových seděla se svým přítelem v Nebelvírské společenské místnosti. Přemýšlela nad tím náhrdelníkem, který Hermiona dostala od rodičů. Něco jí na tom prostě nesedělo. Proč by jí rodiče dávali náhrdelník? Ano napadlo ji, že by to mohlo být jejich rodinné dědictví, které se předává z matky na dceru. Jenže spíše se jí zdálo, že to byl dárek od muže. Přesněji od černovlasého muže, který ji ležel v žaludku už od včerejška. Všimla si, že včera na tom ohňostroji se k ní nahnul a cosi jí zašeptal do ucha. A když pohledem od jejich hlav spočinula na jejich rukou, zarazila se. A od té doby ji začalo všechno postupně docházet. To kam Hermiona v noci mizí. Proč u ní pod polštářem našla černý hábit, který byl cítit bylinami, který nosí její profesor lektvarů. Jenže, mohl to být skutečně on? Mohl to být on díky němuž se Hermiona více usmívá a normálně jí? Lecos by to vysvětlovalo. Už na začátku školního roku si všimla těch jeho pohledů, které její kudrnaté kamarádce věnoval. Byť se nikdo v tu chvíli nedíval. Jí ty pohledy neušly. A souhlasilo by to i s tím, proč Hermiona po Ronovi tak vyjela, když ji nařknul z toho, že spí se Snapeem. Proč se jí ale Hermiona s něčím takovým nesvěřila? To ji nevěřila? Nebo jí nebyla dostatečnou kamarádkou? Že by tu pro ni po tom všem nebyla? Nebo že by to tak Hermiona vnímala? Že za ni nemůže přijít. Ginny se zhrozila. Že by to tak vážně bylo? Zakývala hlavou, aby tyto myšlenky vyhnala z hlavy.

,, Harry?" oslovila jej Ginny.

,, Copak Ginny?" zeptal se jí a podíval se na ni.

,, Potřebovala bych si s Hermionou promluvit. Zajdu za ní do Primuské pracovny, vadilo by ti to?" zeptala se jej.

,, Nevadilo a vyřiď jí, ať si Snape příště dává větší pozor," pronesl s úšklebkem. Ginny se ušklíbla a vzápětí se usmála.

,, Děkuji a vyřídím," řekla s úsměvem a políbila ho na tvář. Zvedla se a rozešla k východu z Nebelvírské společenské místnosti. Zamávala na Harryho a prošla východem na chodbu. Rozešla se směrem k Primuské pracovně.

***

Naše kudrnatá Nebelvírka seděla v křesle v Primuské pracovně a dopisovala si poznámky k eseji do lektvarů z knihy, kterou ji Severus půjčil. Uslyšela zaťukání. Neměla ponětí, kdo to může být. Knihu položila na konfernční stůl před ní. Vymotala se z deky, kterou měla přes sebe danou a zvedla se z křesla. Došla k plátnu pronesla heslo a plátno se odklopilo. Naskytl se jí pohled na zrzavou lvici, která měla na rtech menší pousmání.

,, Můžu dál?" optala se. Hermiona odstoupila od plátno a Ginny vešla do místnosti. Hermiona  ji skenovala pohledem.

,, Copak se děje, Ginny? Víš heslo a proč jsi jej neřekla?" zeptala se jí hnědovláska. Pokynula jí ke křeslu naproti tomu jejímu. Posadila se do něj.

,, Vím to," pronesla zrzavá dívka. Hermiona se na ni překvapeně podívala. Nechápala o čem to mluví.

,, Nevím co máš na mysli, Ginny," zakývala nad tím hlavou Hermiona. Když jí najednou došlo o čem je řeč. Ví to, ví že mám něco se Severusem, pomyslela si. Prudce k ní zvedla hlavu a opětovala jí pohled.

,, Víš to," konstatovala hnědovláska.

,, Ano vím," ušklíbla se Ginny.

,, Jak?" zeptala se Hermiona. Ginny spočinul zrak na jejím náhrdelníku. Na té slzičce z rubínu lemovanou diamanty.

,, To tvůj náhrdelník. Prostě jsem ti to nevěřila. A včera, když byl ten ohňostroj, jsem uviděla jak ti Snape něco šeptá do ucha a taky tě držel za ruku. Prostě mi to nedalo spát, Hermiono. Přišlo mi to divné a potom jsem si všechny věci spojila v jednu a vyšlo mi toto. A tys mi to teď ještě mileráda potvrdila. A od Harryho ti mám vyřídit, že si Snape má příště dávat větší pozor" řekla Ginny s menším úšklebkem. Hermiona se  na ni překvapeně podívala. Takže Harry to ví taky, pomyslela si. Asi nechtěla ani vědět,  jak na to Harry přišel.