Trpělivost růže přináší

36 Valentýn

Valentýn svátek zamilovaných. Loni by se Severusovy trpce lepily rty k sobě, ale letos to bylo jiné. Bylo to jiné v tom, že má konečně osobu, na které mu záleží. Chtěl Hermioně udělat radost. Chtěl jí ukázat, že mu na ni záleží. Že ji má rád. Možná i víc než jen rád. Možná je čas na to aby si to přiznal. Ale...Rozhlédl se po Velké síni a očima hledal kudrnatou Nebelvírku, která seděla u Nebelvírského stolu. Její pohled se střetl s jejím a na rtech se jí objevilo pousmání. Severus jí pokývl hlavou a jemně zvedl pravý koutek úst v náznaku úsměvu. Jakoby se svět zastavil, dokud ovšem do Velké síně nezačaly nalétávat sovy s Valentýnkami. Všechny mladé dívky začaly jásat nad Valentýnkami, které dostaly, a některé toužebně vyhlížely sovu, která by k nim slétla. Jedna, černá sova slétla k Hermioně a v zobáku držela přehnutý pergamen. Hermiona jej od ní přijala a pohladila sovu po peří. Sova jako kdyby přikývla a vznesla se. Odlétla. Hermioně zůstal v rukou pergamen od neznáme sovy. Na Severuse se podívala překvapeným pohledem. Ten jen s ušklíbnutím přikývl. Hermiona otevřela pergamen.

Vlasy hnědé jako kaštany má,
kráska má spanilá.
Rty rudé jako růže,
tak rád bych se dotýkal tvé tváře,

Jemně ti tisknul polibky na tvář.
Vždy když se usmíváš,
máš v očích zář.
Tu, která se jen tak nevidí,
tu, díky které mě v hrsti máš.

Ovšem aby to toho nebylo málo,
ty moje spanilá krásko.
Pocti mne dnes svou návštěvou,
přijdi za mnou před devátou.

Budu tě čekat.

Tvůj S.

Hermiona ještě několikrát očima prolétla text. Slova na něm napsaná jí stále nedocházela. Když se podívala k profesorskému stolu, ten její profesor tam neseděl. S úsměvem nad tím pokývala hlavou a pergamen složila. Vložila si jej do kapsy od hábitu. Ginny jí věnovala pohled stylu, že jí o tom řekne později. Bylo ji jasné od koho pergamen byl. Hermiona se pobaveně ušklíbla a v klidu dojedla svou snídani, po které se vydala na první hodinu. Měli OPČM.

***

Blonďatá zmijozelka si zrovna povídala s Pansy, když nedaleko od jejího talíře přistála sova pálená v zobáku držící rudý pergamen. Valentýnka. Daphne se na ni podívala, ale neměla se k tomu si vzít pergamen, který soba drzěla v zobáku.  Pansy si toho všimla.

,, Daphne, to je asi pro tebe," řekla černovlasá dívka. Daphne jí věnovala pohled. Ovšem záhy vytáhla pergamen sově ze zobáku. Pohledem kmitla po Nottovi, který seděl naproti ní. Měl na tváři samolibý úšklebek. Daphne nad tím pokývala hlavou. Kdyby jí tu valentýnku dal radši on sám, než aby ji poslal po sově. No každopádně si ji strčila do kapsy od hábitu jakoby nic a dojedla snídani. Přečte si ji později. Byla si vědoma, že Theo na to čeká. Že čeká na to až si ji přečte. Ale ona byla zmatená. Byla zmatená z toho co je mezi ní a ním. A upřímně už jí to unavovalo. Unavovalo jí čekání na to až se Theo rozhodne co bude dál. Nemohl se přece stále pohybovat v její blízkosti, jemně se jí dotýkat, sem tam líbat, nebo se s ní milovat, když to vypadalo, že k ní očividně něco cítí a nebyl schopný se jí k ničemu přiznat. Vždy, když na to téma uhodila, co nejrychleji změnil téma. A možná i jemu začínalo docházet, že to takhle k ničemu nevede. Všechnu naděj vkládala do valentýnky, kterou ji poslal po sově. Třeba se konečně rozhodl a udělal to zásadní rozhodnutí. Jestli to bude pokračovat nebo nikoliv.

***

Byl čas oběda. Naše Nebelvírka kráčela se svou zrzavou kamarádkou do Velké síně.

,, No tak povídej, už mi řekni co tam bylo napsané. Vím, že byla od něj," řekla Ginny a podívala se na ni s mírným pousmáním a zvědavým pohledem.