Snamione: Ve středu moci

Politika 31

Hermiona měla pocit, že se znovu propadla do své noční můry. Procházela rozsáhlé prostory ministerstva, proplétala se mezi lidmi, ale za sebou stále cítila cizí pohled, kterému nemohla uniknout. Od vstupu do haly si byla téměř jistá, že se na ni někdo pověsil, ale nechápala proč. Pohybovala se na neutrální půdě a nikdo o její návštěvě předem nevěděl.

Zrychlila krok, aby se dostala ke schodišti a měla šanci se nenápadně podívat za sebe. Dav působil zcela neškodně, ale zahlédla několik očí, které ji propalovaly pohledem. Neznala ani jednoho kouzelníka, jehož oči ji pronásledovaly. Snažila si vsugerovat, že si ji prohlíželi jen z toho důvodu, že byla kandidátkou na ministryni, ale když stoupala po schodech a slyšela za sebou kroky, definitivně změnila svůj cíl.

Původně potřebovala do ministerských archivů kvůli zákoníkům, nyní však musela polknout svoji hrdost a stočit své kroky do patra bystrozorů. Pomalé kroky se v prázdné chodbě rozléhaly, ale Hermiona vyčkávala stejně, jako vyčkával pronásledovatel, dokud mu nedošlo, kam šla.

Dovolila si svobodně se nadechnout, až když stála pouhých pár metrů od Severusovy kanceláře. Zpoza posledního rohu se pronásledovatel již neobjevil. Nyní ji sledovali bystrozoři. Její náhlý vpád na oddělení strhl nežádoucí pozornost, kterou mohlo uhasit pouze navštívení manžela. Přiznat Severusovi, že se bála...

„Ahoj zlato," zavrněla nevinně, když vklouzla do kanceláře svého muže. Ulevilo se jí, jediné oči, které ji sledovaly, byly důvěrně známé, ale ani ony se nedívaly vlídně.

„Hermiono?" Hůlkou uklidil svůj stůl. „Co tady děláš?"

„Já si jen potřebuji sednou," zatímco popisovala své tužby, zároveň je realizovala. Nohy vypověděly službu, jakmile čarodějka pod zadkem ucítila sedák koženého křesílka, „a trochu si odpočinout."

„Jsi úplně bledá. Co se stalo?" Urychleně obešel stůl, aby si mohl kleknout před svoji ženu. Dlouho trvající neshody byly v okamžiku zapomenuty. Hermiona natáhla k muži ruce, aby jej mohla i ve špatném úhlu obejmout. „Hermiono, takhle se normálně nechováš," zabručel podrážděně do kučeravých vlasů, ale i tak Hermiona cítila, jak jí vtiskl polibek na čelo. Potřebovala svého muže.

„Jsem si jistá, že mě někdo sledoval od átria až sem." Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Slyšela jsem za sebou kroky, ale neotočila jsem se..."

„Jako posledně," zamumlal kouzelník spíše pro sebe, ale Hermiona vše slyšela. Moc dobře si vybavovala událost před týdnem podobné této, kdy za sebou slyšela kroky, otočila se a spatřila muže, jenž s ní následně nastoupil i do výtahu a prošel dlouhé átrium. Čarodějka následně nenašla ve své kabelce talisman, jenž nosila na každý veřejný projev. „Říkal jsem ti, že se nemáš plést do záležitostí ohledně Blackové."

„Za tohle Deplhini nemůže."

„Museli si tě všimnout, když jsi ji doprovázela," odfrkl. „Zítra máš vystoupit veřejně." Odmlčel se. Hermiona poznala, že bojoval sám se sebou, jelikož její účast ve volbách nikdy plně neschvaloval. „Zvládneš to?"

„Bude tam hodně lidí, nikdo si nic nedovolí."

„Budou tam hlavně příznivci Parkinsona a my nevíme, jaký bude Parkinson řečník. Mohl by strhnout davy, tvůj program přeci jen mnoho původních rodin neschvaluje."

„Myslíš rodiny Smrtijedů?" Cukl sebou.

„Myslím vrstvu kouzelníků, která neodmyslitelně patří do této společnosti. Výsledky politiky vždy ovlivňovaly velké rody." Ztuha se postavil a zapřel bedry o hranu stolu. „I Greengrass se jednoznačně vyjádřil, že podpoří Parkinsona, a to nikdy k Pánovi zla nepatřil. Lidé se bojí krize, chtějí původní stabilitu, jejíž součástí byli i členové rodů, které ty neuvážlivě nazýváš Smrtijedy. Nezapomínej, že i já mezi ně patřil, protože zítra na to zajisté přijde řeč."

„Parkinsonovi příznivci po mně nepůjdou, budeš-li se mnou."

„Nemůžu být na pódiu, když hlídám," náhle se zarazil. Hůlkou si přivolal ze zásuvky dva malé flakónky. „Leda bys na pódiu nebyla ty."

„Jak to myslíš?"

„Svoji řeč pronášíš jako první, poté bude krátká pauza. Nebude podezřelé, když tě tvůj manžel přijde podpořit." Vtiskl čarodějce do ruky lahvičku. „Vyměníme se – tohle je silný mnoholičný lektvar. Při Parkinsonově projevu budu ve střehu a ty se v bezpečí mého těla odebereš do štábu – budeš kontrolovat místo, kam se má možná budoucí ministryně vrátit."

„Děkuji. Miluji tě."

„Já tebe také, jinak bych tohle nikdy neabsolvoval, ale rozčiluješ mě."

Můžeme vidět, že láska mezi našimi protagonisty nevyprchala, ale situace se komplikuje...