Trpělivost růže přináší

37 Rozhodnutí

****

Sice je napsáno ať počítáte s tím, že se v příběhu objeví i obsah pro dospělé no i tak vás varuji.

****

Blonďatá dívka kráčela chodbami hradu do Komnaty nejvyšší potřeby. Tam na ni měl čekat tmavovlasý Zmijozel. Vešla dovnitř. Pohled ji okamžitě padl na Thea, který seděl v křesle. Prsty si hrál s hůlkou. Byl nervózní. To na něm šlo poznat. Zvedl k ní pohled. Daphne nasucho polkla. Rozešla se k němu.

,, Ahoj, Theo," pozdravila jej. Stoupla si přímo před něj. Pořád na ni visel pohledem.

,, Theo, stalo se něco?" zeptala se jej a klekla si před něj. Chytila jej za ruce. Theo se sesunul z křesla přímo jí do náruče. Pevně ji objal a přitiskl ji k sobě blíž. Chtěl ji cítit. Cítit její vůni. Cítit její dech a tlukot jejího srdce. Chtěl ji mít jen pro sebe a nedát ji nikomu. Opatrovat ji a chránit do posledního dechu. Byla pro něj drogou. Drogou do které se zamiloval. Ano i on uměl milovat, pokud se city, které k ní cítil daly nazvat láskou.

,, Theo, řekni mi co se děje," zašeptala blondýnka do jeho ramene a snažila se odtáhnout. Theo jí zabořil tvář do krku a zhluboka se nadechl.

,, Daphne," vydechl pomalu a tiše. Hrál si s jejím jménem na rtech. Tak takhle bude znít když jej bude vyslovovat den po dni? Ano určitě ano. Odtáhl se a podíval se jí do očí.

,, Theo, řekni mi co se děje? Někdo ti ublížil? Mluv se mnou, sakra," dožadovala se zmijozelka odpovědi. Začínala být zoufalá. Takhle se Theo nikdy předtím nechoval. Jen tak se jí nesložil k nohám. Zkoumala každičkou část jeho tváře. Nikde ani ranka. Nic co by nasvědčovalo tomu, že mu někdo ublížil či si udělal něco on sám. Zamračila se. Tohle se jí ani trochu nelíbilo a navíc jí docházela trpělivost.

,, Mluv Theodore," zavrčela na něj. Theo sebou škubl. Nečekal to. Nečekal, že se najednou z té starostlivé dívky stane chladná královna. Trochu se od ní odtáhl. Na tváři měl ublížený pohled štěněte, kterého jste vykopli do deště. A ten pohled s Daphne zakolísal. Najednou už nebyla ta chladná. Ledová tvář ustoupila.

,, No tak už povídej... copak se stalo?" zeptala se jej smířlivě.

,, Daphne,  já... nedokážu to popsat slovy. Raději ti to ukážu," zašeptal.

Její tvář chytil do rukou a jemně zavadil svými rty o ty její. Chtěl je ochutnat. Chtěl vědět jak chutnají a zapamatovat si jejich chuť, protože to bylo možná naposledy co se Daphne dotýká. Chtěl si zapamatovat každičkou její část. Každičkou křivku. Pustil její tvář. Chytil ji za temeno, aby mu neutekla a druhou rukou za pas. Stáhnul si ji na klín. A Daphne spolupracovala. Nechala se jím vést a vychutnávala si to, co jí dopřává. Začala mu rozepínat košili, tak jako on ji přetáhl přes hlavu mikinu i s tričkem a najednou před ním byla jen ve zmijozelsky zelené podprsence. Theo se ušklíbl. Ze rtů přešel na linii jejího krku. V rohu místnosti se zjevila postel, ke které se vydali. Theo se na ni posadil. Blonďatou dívku si stáhnul na klín a pokračoval tam, kde skončil předtím. Opět se věnoval linii jejího krku. Daphne mu vjela rukou do vlasů a zatahala za ně. Jemně zavzdychala a hlavu natočila tak, aby Theo měl lepší přístup k jejímu krku. Theo si otočil pod sebe a najednou byl nad ní. Zelená se vpíjela do tmavě hnědé. Daphne přikývla. To bylo pro Thea jasné znamení, že má pokračovat. A tak pokračoval. Od krku dělal cestičku přes její bříško až k lemu teplákům, které měla dívka na sobě. Povolil smyčku a stáhnul jí je. Sundal jí i ponožky a vrátil se zpátky k jejím rtům, které jej přímo vybízely k tomu, aby ji na ně políbil. Rukama mapoval její tělo a sem tam zavadil o její bradavku, která se se pnula proti podprsence. Daphne si zkousla ret, aby nezavzdychala. Vyprostila se z jeho sevření a otočila pro změnu ona jej pod sebe. Sedla si mu na klín a chytila jej za ruce tak, že si propletli prsty. Theo se na ni díval a Daphne se začala vlnit. Přes látku jeho kalhot mohla cítit jak se vyboulenina zvětšuje s každým zavrtěním. Theovi potemněl pohled touhou.