****
Rosa sedí na měkké posteli a zahřívá se bylinkovým čajem, který ji donesl Timo. Pomalu posrkává a užívá si ten pocit. Opravdový čaj už nepila skoro třičtvrtě roku. Když byla malá, dělávala jí ho babička. Vždycky do něj dala plnou lžíci medu. Kéž by babiččin čaj směla ještě někdy alespoň jednou ochutnat.
Zavzpomínala si a začala přemýšlet o tom co bude dál. Jak dloho se smí zdržet a jestli to není past. Třeba muži s vytetovanými vlky na krku, zjistili, že je jedna z posledních žijících z rodu Kalastaa. To by pro ni ale znamenalo jasnou smrt a určitě by si s ní takhle nehráli.
Zatím se ještě navzpamatovala z ranního probuzení. Pohledem se zarývala do místa na kterém se prala s Timem a Eliášem. Vybavila si jejich nezlomnou sílu a vlastně celou tu scénku. Promítala se jí v hlavě pořád dokola. Vzpomněla si na ten den v lese. Když ji tenkrát Timo držel pod krkem, všimla si i něčeho dalšího, než jen jeho tetování. Na ruce, kterou ji držel měl úzkou jizvu. Ucítila ji. Na dlani. Od malíčku až po zápěstí. Byl to detail, ale pomohl ji určit, kdo z nich ví, že ona je ta zlodějka a zároveň je na její straně.
Zároveň přemýšlela nad Eliášem. Měla takový zvláštní pocit, že už ho někde viděla. Ale byl to jen pocit, ne důkaz. Vybavila si jeho mohutné čelisti a svalnaté tělo, proti kterému neměla šanci. Nejvíce ji ale děsil jeho pohled. Je to pro ni nadlidský úkol vydržet se mu dívat do očí déle než zlomek vteřiny. Prostě to nejde bez toho, aby se nezačala červenat. Nikdy takový pocit z žádného muže necítila. Nikdy se nikoho tolik nebála. Zase se začala červenat, při pomyšlení na něj. Dopila čaj a hrnek položila na stůl. Pak se přikryla ovčí dekou a zase začala bloudit ve svých myšlenkách.
Do místnosti vešel Timo. " Už jsi dopila ten čaj?" Zeptal se s mírnými čertíky v očích. Rosu to vytrhlo z jejích myšlenek a tak blekotavě odpověděla. " A..Ano, byl moc dobrý." Pokusila se o úsměv. " To jsem rád." Rosa si vzpomněla, že má na něj pár otázek. " Můžu se tě na něco zeptat?" Zeptala se pohledem dvouměsíčního štěněte. Který se nedá odmítnout. " Samozřejmě, ptej se. Co máš na srdci." Přišel k ní blíž a posadil se vedle ní na postel. " No..víš...eh. Zajímalo by mě, proč jsi mi dal tenkrát v lese tu brašnu. Uvnitř jsem našla takovou zvláštní mapu a.." Timo ji nenechal větu doříct a zakryl ji pusu. " Tiše, mohli by nás slyšet. Tu mapu jsem ti dal, protože jsem si myslel, že by ses mohla v lesích ztratit." Zašeptal. " Ale to není ten pravý důvod, že Ano?" Vyhrkla na něj. " ...Není.. ale teď ti ho stejně neřeknu. Není na to správná doba. Už půjdu, kluci na mě dole čekají." Odbyl ji. " A kde je teď?" Vyštěkla. " Schoval jsem ji. I Eliášův kradený kabát. Nechci aby ho u tebe našli." Přiznal ve dveřích, šibalsky se na ni usmál a pak odešel.
ČTEŠ
Umění přežít
NouvellesDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
