Od incidentu s plastovou raketou už uplynulo 5 let. Hula a její spolužáci dávno odmaturovali, a byli na výškách či úřadu práce. Byl nádherný jarní den, teplo tak akorát, jabloně kvetly, včely opylovaly kytičky. Vzduch voněl po jahodách a lidi chodili na procházky držíc se za ruce.
A na jednom překrásném paloučku byla slyšet hudba od Cigár po sexu, a když se člověk dobře zaposlouchal, mohl slyšet ,,Ano." Které právě brečící Sláma řekl Hárovi pod nazdobeným oltářem. ,,Prohlašuji Vás za manžele. Teď můžete políbit ženicha." Háro neváhal a Slámu něžně políbil.
Dav před oltářem začal tleskat, brečet, smát se i vískat. Všichni byli šťastní. Hula v první řadě davu se ale usmívala ze všech nejvíce. Sláma už jí dávno gossip i neznalost fyziky odpustil, a byl rád, že mohla přijít.
Právě odbíjela půlnoc, a na rozkvetlém paloučku všichni tancovali ploužáky a líbali se. Háro nemohl spustit oči ze Slámy, Sláma zase s Hára.
Najednou se ozvalo: PRÁSK!; To kdesi v dáli někdo odpálil plastovou raketu.
