Time Turner // Obraceč času [+Pobertové]

Kapitola 2.

Otevřel oči.

Dezorientace.

Bolest hlavy.

Zmatek.

Co se stalo?

Aha, použil Obraceč času a něco se podělalo.

Sakra.

Doufám, že nejsem v době neandrtálců, pomyslel si ironicky Harry a pomalu se škrábal ze země.

Vypadalo to, že všechno dopadlo dobře. Pořád stál v Komnatě nejvyšší potřeby, v rukou Obraceč. Na první pohled vypadalo vše v pořádku. Nikde žádní dinosauři nebo neandrtálci.

Přešel ke dveřím, otevřel je a uviděl běžnou chodbu, kterých v Bradavicích bylo tucet. Vydal se na její konec a zamířil do Nebelvírské společenské místnosti.

Když byl asi v polovině cesty, srazil se s nějakým mužem. „Omlouvám se, nedíval jsem-" Panebože! To byl Brumbrál! Ale mladší!

Cože?

Že by se nakonec něco doopravdy pokazilo?

„To je v pořádku, chlapče." Řekl vlídně Brumbál. Za pár sekund si ho ale začal prohlížet. A jsem v háji, pomyslel si Harry.

„Tebe neznám, chlapče. Co tu děláš?" Zeptal se muž a modré studny ukryté za průhlednými obroučkami zajiskřily.

„J-já, chodím sem do školy, jako všichni ostatní," snažil se vše zamluvit Harry. „Jsem v Nebelvíru, pane."

„Ach," řekl Brumbál překvapeně. „Dobrá. Pakliže je to pravda, omlouvám se, že jsem nepoznal vlastního studenta." Řekl s mírným pobavením v hlase.

Harry se pouze nervózně zasmál a chtěl co nejrychleji odejít pryč. Dál od Brumbála. Dřív, než to ten starý vševěd vše zjistí. Ale nevěděl, co se stalo. Věděl sice, že se vrátil v čase docela o dost dlouhou dobu, ale nevěděl přesně, kde se nachází. Komu se má svěřit s tím problémem? Sám Obraceč opravit nedokáže.

„Máš velice ošklivou jizvu," ozval se znovu ředitel.

Harry automaticky rukou zabloudil na znamení svého osudu. Nenápadně se snažil jizvu zakrýt svými neposednými vlasy. „Ano, asi ano."

„A jak se jmenuješ?" Usmál se vlídně Brumbál.

Chlapci, který přežil, to přišlo jako takový menší výslech. Proč, sakra, dostal pocit, že Brumbál něco tuší? Je to pořád stejný vševěd.

„Harry."

„Harry? Dobře. A dál?"

Menší se pouze kousl do rtu a usilovně přemýšlel.

FAJN!

Přišlo mu to, že ho Brumbál svým pohledem všechno-vím-všechno-znám-všechny-prokouknu donutil to všechno vyklopit.

„Potter."

„Harry Potter. Zajímavé. Shoda jmen s Jamesem Potterem?" Usmál se Brumbál.

„Vlastně," začal Harry nervózně, připravujíc se na dlouhý rozhovor, „ne."

„Oh," ozval se stařec překvapeně. „Nuže, dobrá. Harry, nechtěl by jsi jít ke mně do kabinetu, kde by jsme si všechno v klidu a teple pověděli? Mně osobně začíná tady na chodbě být docela zima."

Harry si povzdechl a pokýval hlavou.

Oba se rozešli směrem ředitelův kabinet.

><><><><

Vešli do dveří, které se objevily za portrétem Buclaté dámy. Zevnitř se ozýval výskot, povzbuzování, výkřiky.

Naskytl se jim pohled na plnou společenskou místnost, kde všichni skandovali ‚Potter' nebo ‚Black'. Vypadalo to, že dva z Pobertů si za dnešní zábavu vybrali mudlovskou hru; páku. Proto oba seděli za stolem, čelem k sobě, ruce po lokty na stole, druhé zatnuté do svých stehen. Svaly na rukou napnuté, tváře stažené do grimasy naprostého soustředění. Ani jeden z nich nechtěl prohrát.

Harry se snažil nerozesmát. Nemohl uvěřit, že měl takové štěstí/neštěstí a zamrzl zrovna v době Pobertů. Brumbál mu vysvětlil, že bude chvíli trvat, než Obraceč opraví, ale po nějaké době by se mu to prý ale mělo povést. Nakonec se domluvili na tom, že Harry půjde normálně do školy, bude chodit do školy a učit se. Když se Harry zeptal na své příjmení, stařec odpověděl tím, že stačí, když se vymluví na shodu jmen. Nikdo to tolik, snad, řešit nebude.

„Ehm," odkašlal si hlasitě Brumbál.

Najednou vše ztichlo, studenti se rychle odebrali do svých ložnic. Až na Siriuse Blacka, Jamese Pottera a Remuse Lupina, který zatím seděl na gauči a pobaveně své dva kamarády sledoval.

„Profesore Brumbále," usmál se na ředitele Remus a vstal z gauče. „Co tu děláte?"

„Jdu vám představit studenta, který k vám bude nějakou dobu chodit do školy," řekl Brumbál a trochu poodstoupil, čímž umožnil Pobertům dokonalý výhled na ‚nového studenta'.

Všichni tři si nově příchozího prohlíželi s nepřátelstvím v očích. Harry byl tou reakcí překvapený. Co jsi čekal, že tě přivítají s otevřenou náručí? To těžko. Nezapomínej, co jsi slyšel od ostatních.

„Pane Pottere, pane Blacku, pane Lupine," řekl Brumbál, „představuji vám Harryho Pottera, který bude po dobu pár týdnu vaším spolužákem. Doufám, že se k němu budete chovat přátelsky a ukážete mu, v jaké části hradu může co najít. Spoléhám na vás," mrkl na ně Brumbál a odešel do své pracovny, zanechávajíc za sebou naprosto červeného Harryho, ohromeného Remuse a nakonec i Jamese se Siriusem, kteří se na Harryho dívali velice nepřátelsky.

Po chvíli se ozval Sirius. „No, doufám, že od nás nic nečekáš. Nemám cizince rád," řekl a pohrdavě si odfrkl.

James pokýval hlavnou na souhlas.

Remus měl ale zcela jinou reakci. Vlídně se usmál a Harrymu podal ruku. „Ahoj, jsem Remus Lupin."

„Já vím," řekl po chvíli Harry. Siriusovo zamračení se ještě víc prohloubilo.

„Jak sakra víš, kdo je Remus?"

„Uhm," Harry si byl vědom svého přeřeku, ale samovolně mu ty slova vylétly z úst. „No, Brumbál mi o vás něco málo říkal."

James si odfrknul. „Jo, to je mu podobný. Hej, Siri, Reme, jdeme spát. Tady stejně už žádná sranda nebude."

Sirius se usmál od ucha k uchu a následoval Jamese do jejich ložnice. Remus se ještě stačil povzbudivě usmát na Harryho, než se vydal stejným směrem jako ti dva.

Harry si povzdechl. Tohle nebude vůbec lehké...