Proč zrovna já?

- 21 -

Ráno se vzbudím poměrně brzo. Přemýšlím, co bychom s Kubou mohli podniknout když máme volno.

Jediné na co nesmím zapomenout je, že mají ve čtyři odpoledne trénink jinak máme klid a volno.

Na snídani se domlouvají, co všechno podniknout. V jednu chvíli se na mě všichni otočí
„Po snídani půjdeme do obchoďáku půjdete s námi?” to by nemusel být blbý nápad. Podívám se na Kubu a ten naznačí, že to nechává na mě.
„Klidně, v kolik chcete jít?”
„V devět před hotelem?” zeptá se Jirka všech. Jako sbor řekneme
„Jasně kapitáne.”

Nečekala jsem to, ale kluci mi neskutečně přirostli k srdci. Bude těžké od nich odjet.

V devět jsme celý tým před hotelem. Je to divné jít takhle jediná holka mezi kluky. Docela jsem si zvykla, ale je to nezvyk.

Zastavíme se před obřím obchodním centrem. Kuba mě chytne za ruku a všichni se vydáme do obchodu. Obchodu se společenskými šaty?

„Kluci nechci vám nic říkat, ale na vás tu nic mít nebudou.”
„Ale na tebe jo.” řekne Kuba.
„Co tím myslíš?” docela to nechápu. Eda mi to ale ochotně vysvětlí.
„S celým týmem jsme se rozhodli, že nás poslední večer tady na mistrovství si uděláme takový večírek. My si vezmeme obleky a ty...ty si vezmeš nějaké šaty.”
„Takže teď ti nějaké vybereme a ty si vezmeš ty, které ti budou vyhovovat.” řekne mi Kuba
„Jste se zbláznili.”
„Ne.” a všichni se odeberou k věšákům plných šatů.

Když se najednou všichni zastaví.
„Jakou máš velikost?” zeptá se půlka týmu.
„Když jsou to šaty, tak většinou S.” jediný kdo nevybírá je Kuba. Teď je docela mou psychickou podporou.

Za asi dvacet minut mi Eda, Lauko a Šapi donesou první šaty. Dostrkají mě do kabinky.

Jako první si zkusím šaty co donesl Laukyč jsou to světle modré šaty, lehké což se mi líbí. Nejsou uplé a mají na sukni jemné kytičky.
Jemné a krásné takto se dají vystihnout.

Když vyjdu z kabinky už tam stojí další kluci s jejich typy šatů.
„Páni.”
„Jsou krásné.” řeknu Kubovi Laukovi. Je to docela i něco co bych si vzala, ale chci zkusit všechny šaty co kluci vybrali.

Do kabinky se mi dostane dalších dvacet šatů. Skvělý to tu strávim asi dvě hodiny.

Jako další jsou šaty od Edy. Zlaté třpytivé šaty, které jsou uplé. Toto ne.
Když vyjdu z kabinky všichni i s Edou začnou kroutit hlavou.
„Na mou obranu na ramínku vypadali skvěle.” tomu se kluci začnou smát.

Další a další šaty když mě upoutají šaty, které vypadají jako stvořené pro mě. Jemná fialová látka, sukně z tylu s drobnými květinami, která je až po zem. A živůtek je korzetový na tlustých ramínkách s mašličkami na zavazování. Živůtek je krajkový také s květinami jako celek jsou to božské šaty.
Jakmile vyjdu z kabinky všechny hlasy utichnou a všichni se podívají na mě.

„Páni”
„To jsou ony”
„To jsi ty” toto byli jedny ze slov, které řekli kluci. Mě ale spíš zajímá kdo je vybral tohle jsem přesně já.

Sladká, ale smrtící.

„Otázkou je kdo je vybral.” zeptám se. Začnou se na sebe ohlížet. Na každého se podívám zvlášť a každý mi jako na odpověď začnou vrtět hlavou.

Jediný kdo nic neudělá je Kuba. Jediné, co nechápu je, kdy je stihl vybrat.
„Kubo máš dobrý výběr.” řekne Jirka a další. Já se pořád nedokážu od něj odvrátit.
„Princezno, co na ně říkáš ty.”