Disarray

Smím prosit? | Tři přání pro Popelku

„Ty... Bendiku?"

„Jo? Copak chceš?"

„Já jen... jestli..."

Jenže pak se octne další z těch holek v těch obrovských šatech s velikýma očima, co vábně zamrká a zaprosí jako hladový pes.

„Nechtěl byste si zatančit?"

A co na to Bendik?

„Jo, jistě. Dejte mi chviličku." Pak se otočí na Samiho – bonusové body, že nezapomněl na jeho existenci – a zeptá se: „Cos to chtěl?" A jemu nezbývá než zavrtět hlavou a vzdát se.

„Ale nic. Tak už běž, jinak ti zdrhne za princem."

Takhle to vypadalo celý večer. A vypili toho tolik jen, protože nenašel lepší výmluvu. Ono říct „Hele, nechtěl bys něco k pití?" je mnohem, ale opravdu mnohem, snazší než říct „Já jen, jestli by sis se mnou nechtěl taky zatancovat..."

Sami začínal být zoufalý. To přece tak nebylo fér. Odkdy se Bendik tolik věnoval holkám? A to si celou tu dobu myslel, že tenhle večer stráví spolu a budou se bavit nad ostatními a třeba i pomůžou princi uniknout ze svárů všech těch načančaných uchazeček.

Sám samotinký, opřen o zeď daleko od tanečního parketu, si povzdechl. Jeho zkřížené ruce se společně s hrudníkem nadzvedly a opět klesly. Cítil v sobě jakési zklamání. Jistěže se těšil na večer strávený ve společnosti Bendika. Však to byl nejlépe strávený čas. Jenže takhle se mohl akorát tak unudit k smrti. A odmítat všechny ty slečny taky nebylo nijak naplňující.

Teď byl akorát tak naplněn vším tím jídlem a pitím. Ale bylo to dobré, to se muselo nechat.

Jenže to všechno bylo úplně o ničem.

Už se mu v mysli rodil plán, jak odtud zdrhnout. Velice mu to usnadnilo pozdvižení ohledně nějaké další dívky. Nikdo by mu teď nevěnoval ždibec pozornosti...

„Ahoj, Sami."

Téměř nikdo.

„Nazdar... Bendiku." Nemohl se na něj už podívat. Podíval-li by se, opět by propadl do toho podivného transu. Jako tehdy v zahradách. Jako tehdy v knihovně. Jako tehdy při tanci. Jako vždy, když byli sami. Jako vždy, když dostal příležitost. Místo jeho obličeje raději skenoval podlahu. Krásně vyleštěná, moc pěkné.

„Co ti zas přelítlo přes nos?" ozval se Bendik znovu. Sami na něj krátce pohlédl a pak opět uhnul zrakem k zemi.

„Nic, co by," odvětil.

„Stalo se něco? Celý večer se chováš tak zvláštně. Jsi jako na trní." Bendik se k němu naklonil blíže. Starostlivě si ho prohlížel. Jo, to on uměl. Sami se pod jeho zvídavým pohledem zavrtěl. Stále odmítal podívat se mu do očí.

„Jen jsem se špatně vyspal," byla jeho výmluva.

„Ty?" podivil se Bendik. „Vždyť spíš jako mrně." Na to Sami pokrčil rameny. No tak to mu moc nevyšlo. Občas byla ta jeho všímavost protivná.

„Proto to na mě má takový efekt, víš? Moje tělo není zvyklý na takové problémy."

„Aha, chápu." Bendik sice hlavou kývnul, ale bylo na něm vidět, že výmluvu nepřijal. Zřejmě pouze odhadl, že toho ze Samiho víc už nevytáhne. Byl odtažitý a jeho to mrzelo. Vždyť si ani nebyl jistý tím, co provedl.

Ale když ho tak pozoroval, jak poočku sledoval tančící páry, dostal nápad na zlepšení jeho nálady. Nebo alespoň doufal, že mu to náladu spraví. Minule to přeci zábava byla.

„Ty... Sami?"

„Hm? Ano?" Odlepil se od zdi a stoupl si před Samiho. Tím si konečně získal jeho pozornost, konečně na něj také pohlédl.

„Co to děláš?"

Ale od Bendika se Sami žádné odpovědi nedostal. Místo toho udělal pukrle a chvíli v něm držel, čekajíc na reakci. Sami se, k jeho radosti, uchechtnul jeho manýrům.

„Co blbneš?" Bendik zvedl zrak a natáhl k němu ruku. Tak, jako mu to udělaly ostatní dívky, když ho ten večer vybízely k tanci.

„Smím prosit?" Zahlédnul, jak se Sami opatrně podíval do stran, ale poté se vzpřímil a konečně svěsil zkřížené ruce. Chytil jeho nastavenou ruku, načež se Bendik konečně pořádně postavil.

„Zajisté, bude mi potěšením," přijal Sami a napodobil jeho povýšenecké chování. Oba smích potlačující hoši odešli k parketu, kde se přidali k ostatním tancujícím. A i když zprvu opět jen dělali hlouposti, jak tomu bylo i minule, stejně znovu propadli oba tomu transu, kdy byli jen oni dva. Kdy nezáleželo na ostatních, protože se tady měli navzájem. Hleděli si do očí a na nic jiného neměli pomyšlení. Kroužili okolo sebe, drželi se a nechtěli pustit. Pro Samiho byl Bendik magnetický. Nemohl z něj spustit zrak. Snad se bál, že by se to celé rozplynulo. Snad se bál, že se vše rozpadne, že se vše ukáže jen jako další blud – a to byl střízlivý. Snad se bál, že by mu utekl.

Někdo do něj strčil. Sami ztratil rovnováhu. Sice si s Bendikem o sebe navzájem čela nenarazili, ale nohu se mu podařilo přišlápnout.

Byl rozhozený. Jako probuzený ze sna. Rozhlédl se okolo sebe, ale poslední, co z pachatele viděl, byl záblesk bledé látky vlečky. Pohlédl zpět na Bendika, ale ten na něj jen zmateně zamrkal, také jako by se právě teď probudil.

Náhle se kolem nich prohnal princ a oběma bylo jasno. Zřejmě si budou muset dotančit někdy jindy.