Představme si člověka, který studuje botaniku. On si ovšem myslí, že studuje biologii, protože nic než botaniku nezná. Jednoho dne potká zoologa, a ten mu začne povídat o zvířatech. Botanik má dvě možnosti. Buď bude se zájmem poslouchat o možnosti existence úplně odlišných forem života, o kterých doteď nikdy neslyšel – v tenhle moment sice nutně nevěří v jejich existenci, ale je zajímavé si o tom poslechnout, a postupem času to zhodnotí, až si tematiku prostuduje – nebo po chvíli zoologa přeruší a začne s ním diskutovat, přičemž na některých věcech se se zoologem shodne, ale u jiných namítne, že to není možné, a odkáže se na nějaký poznatek z botaniky. Na to zoolog namítne: „Ale zvířata jsou něco jiného než rostliny, sám jsi řekl, že jsi o nich doteď nic nevěděl."
Botanik na to řekne: „To sice ne, ale hrubou ideu už teď mám a dokážu si to propojit se svými znalostmi biologie."
Představme si člověka, který studuje autoritativní přístup k dětem ve vzdělávání (pedagogiku). On si ovšem myslí, že studuje všeobecnou práci s dětmi v procesu vzdělávání. Jednoho dne potká unschoolera, a ten mu začne povídat o respektujícím přístupu k dětem ve vzdělávání. Pedagog má dvě možnosti. Buď bude se zájmem poslouchat o možnosti existence úplně odlišného přístupu k dětem ve vzdělávání, o kterém doteď nikdy neslyšel - v tenhle moment sice nutně nevěří v jeho aplikovatelnost, ale je zajímavé si o tom poslechnout, a postupem času to zhodnotí, až si tématiku prostuduje – nebo po chvíli unschoolera přeruší a začne s ním diskutovat, přičemž na některých věcech se s unschoolerem shodne, ale v jiných namítne, že to není možné, a odkáže se na nějaký poznatek z pedagogiky. Na to unschooler namítne: „Ale v respektujícím prostředí je úplně odlišná situace, která ovlivňuje chování dětí, sám jsi přece předtím řekl, že o tomhle přístupu nic nevíš."
Pedagog na to řekne: „To sice ne, ale hrubou ideu už teď mám a dokážu si to propojit se svými znalostmi všeobecné práce s dětmi v procesu vzdělávání."
U té druhé reakce se v podstatě jedná o problém, kdy máme pocit, že svět je už v nějakých ohledech zmapovaný. Sice víme, že všechno ještě neznáme, ale hranice už vykolíkované jsou a cokoli nového posuzujeme podle toho, zda se to vejde do už vytyčených hranic poznání. Zapomínáme, že poznání se neustále rozšiřuje nejenom v rámci dosavadních hranic, ale i vně.
