Ráda mluvím do prázdna,
I když není žádná ozvěna.
Mluvím často sama se sebou,
Nikdo není totiž tady se mnou.
Je úžasné, jak můj hlas plní to ticho,
Jak neochvějně a pravdivě říká přímo,
Co si o světě myslím,
Přesto ho nenávidím.
Vadí mi, jak zní,
Vadí mi jeho slova,
Vadí mi jeho tón.
Zní nic jako zvon,
Ošklivá jsou jeho slova,
Ale možná jen sní.
Má mysl v oblacích,
Na hlase mém se odráží,
Co vylézá z úst mých,
Na překážky naráží.
Nechci vypustit ho ven,
Avšak snažím se o to jen,
Jelikož ven dávno se dostal,
A nejspíš ti dokonce popsal,
Jak se o tobě cítím,
Co o tobě si myslím.
Tahle báseň dostala se do končin, kde jsem ji nechtěla,
Raději ji ukončím, než vyzradím věc další, co jsem neměla.
★
☆
✯
.
~ 19. 4. - 23. 4. 2024
ČTEŠ
Báásničkyy, aneb Poezie Amatéra
PoetryJak název tak úžasně prozrazuje, nic jiného než básničky a jim podobné zvláštnosti zde nenajdete. Budou se týkat všemožných témat a nápadů až po spoustu mým pocitů a problémů. Jak jinak se lépe vyjádřit, než přes smysl nedávající básničku? . . .Nemá...
