Poslední přání: Příliš příležitostí!

Prequel k XVIII. kapitole

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —

·Dříve ve 4P ...·

„Utíkejte, kdo můžete!" 
„C-co jsou zač?!"
Do vesnice vtrhne celá armáda nechutných hmyzáků. „To jsou oni! Už je pozdě!" vyjekne mladík a vší hrůzou omdlí. Hmyzáci se pustí do všech obyvatelů vesnice. Jdou po všem, co není jejich druhu. Umírající vesničané naříkají v bolestech, když je hmyzáci zaživa požívají. Dokud po nich nezbude zhola nic.
„TYS VZALA S++-TIER MISI??!"
„No za ten úkol je hodně peněz a navíc za něj dostaneme šlechtické tituly. Bohužel ale, kvůli téhle misi se musíme vydat z našeho voňavoučkého a nádherného Království dobra do škaredého a plného zlých a nevrlých lidí Království zla, grr." Náhle se v nedalekém lese vynoří armáda hmyzáků, které má guilda Knihovnomolů zastavit.
„Co to je?" mžourá po lesknoucím se předmětu Ivo.
Předmět je zahozený Avindřin meč, který vyhodila do vzduchu a teď padá zpět na zem. Meč rotuje kolem a padá směrem na pochodující broučí armádu. Nakonec dopadne na královnu broučí armády, probodne ji a zabije ji.
„TO JAKO BYLO VŠE??!"
Začíná nový věk...
Století temna... 

·Začátek prequelu ...·

Na severu Království dobra leží město Harikaseks. Jde o největší město na severu země, taková nejsevernější metropole, centrum obchodu a vzdělanosti. Konec civilizace. Dnes se však nad tímto městem stahují mračna a místní mají pocit, že se brzy něco zlého semele. Kéž by to byl pouhý pocit. Nevědí však, co zlého na ně čeká. Nedaleko Harikaseksu se totiž nachází početná neidentifikovatelná armáda. Je jich tisíce. Ne. Sta tisíce. Je nemožné, aby se město mohlo samo ubránit. Přibližují se nevídanou rychlostí. Snad musí létat. Nebo mít nejvýkonnější technologie Království dobra. Netrvá to dlouho a už stojí před branami města. Město začne bít na poplach. Lidé z paniky začnou pobíhat po městě. Hledají úkryt. Chtějí utéct. Avšak již není úniku. Neznámá armáda v mžiku okamžiku prorazí městské hradby a vtrhne dovnitř. „Útočí na nás hmyz!" jsou tím znechuceni vojáci, ale ne na dlouho, protože je krátce armáda všechny pobije. Když se hmyzáci zbaví veškerého odporu, a že to trvá jen chvilku, přejdou k druhé fázi. Po hlavní cestě k tvrzi se prochází hmyzí člověk. „Konečně je to tady," libuje se svými činy, „konečně můžu pomstít svou matku a vyhladit celé tohle špinavé království! A pak vyhladím celý kontinent!" Každý správný záporák vyzrazuje své plány hned při prvním svém výskytu. Vedle něho přistane tvor podobný kobylce. „Bratře, můžeme začít?" zeptá se ho. „Ano," přikývne hmyzí muž, „vyhlašme Království dobra tu nejhorší válku v jeho dějinách!" Sotva to dořekne, armáda hmyzáků začne zapalovat všechny domy a hradby. Brzy je Harikaseks pohlcen plameny. Válka začíná...

Po několika hodinách dorazí zpráva o vyhlazení Harikaseksu do hlavního města Království dobra Nazisubarashi, ke králi Sextu Saturninovi I. a jeho ženě, královně Sextilii Porce. „T-to je hrozné," rozpláče se z pohromy královna. „Jak se opovažují?!" zlobí se nad nehorázností hmyzáků král, „pokud si Biastag přeje válku, má ji mít!" Zvedne se ze svého trůnu a přistoupí ke svému pracovnímu stolku. Vezme pergamen a brk a připraví se na psaní. „A opravdu to chceš, zlato?" strachuje se Sextilia Porca, „víš, co se stalo v poslední válce..." „To bylo něco jiného!" ožene se Sextus Saturninus I., „mého otce do toho netahej! To byl debil!" Zase se pozadí do křesla. „A vůbec, touhle válkou můžeme Království zla ukázat, kdo má tady tu nejsilnější armádu!" Začne psát na pergamen svůj proslov. Po zhruba hodině ho vyhlašuje v rozhlasu. Projev začíná slovy: „Mým rasám..."