Fallentes

14.

„Ahoj, Miluško!" usmála jsem se tak upřímně, jak to šlo a psychicky jsem se připravila na těsné objetí. Taky, že jsem se dočkala.

„Děvče, tys nám od minula nějak vyrostla!" zvolala překvapeně a velmi, velmi pevně mě objala. Měla jsem pocit, že mi zpřeláme všechny kosti. Sice jí táhlo na 65, ale stisk měla hodně silný.

„Když jsem tě viděla naposledy, byla jsi takhle malá!" vykřikla a roztáhla od sebe palec a ukazováček tak možná na pět centimetrů. Svému vtipu se vesele zasmála. Naposledy mě totiž viděla ani ne před měsícem, což jsem měřila ještě svých starých 159,5cm. Měla jsem co dělat, abych nestočila oči vsloup. Místo toho jsem hrála hodnou a milou dívku.

„A ty vypadáš ještě líp jak minule! Ten nový přeliv ti velmi sluší, ta fialová byla trochu moc fádní." lhala jsem o sto šest. Hlavně, když jsem si u ní mohla zavděčit. I kdyby to mělo znamenat další nekvalitní pudr nebo tak něco. Táta se spokojeně usmíval a když se Miluška dostatečně pokochala tím, co ze mě vyrostlo, zakašlal, aby si získal její pozornost.

„Miluško, ať ti nevystydne káva!" pokynul jí rukou směrem k hrnku na konferenčním stolku. „Tekinka ti jistě ráda poví, co by si přála, abyste společně podnikly," dodal ještě a spěchal mi připravit čaj.

Já jenom zírala nad jeho změněným chováním. Takhle podlézavě jsem ho ještě nikdy mluvit neslyšela. Kdoví, jaký k tomu měl důvod. Tiše, tak jak nemívám zvykem, jsem si sedla do křesla do tureckého sedu. Miluška po mně nespokojeně mrkla, ale pak dělala, že se nic nestalo. Táta přinesl hrnek se zeleným čajem a postavil ho přede mě na konferenční stolek.

„Kam že to jedeš?" zeptala se ho Miluška a opatrně si dala nohu přes nohu. Příliš elegantně nevypadala, ale oceňovala jsem její snahu. Taky by mohla chodit v teplácích a kšiltovce s nějakým ujetým nápisem, takže tato možnost byla ještě dobrá. Táta mírně zrudnul, což mě docela zmátlo.

„Na služební cestu," zamrmlal a nervózně si pročísl krátké vlasy.

„S kolegou z práce," dodal ještě.

Miluška udiveně pokyvovala hlavou a bylo jasné, že můj táta kecal. Můj vždy čestný a upřímný táta kecal a navíc byl červený jako přezrálé rajče. Ale ani jedna jsme nic neřekla. Teta se raději se otočila a spiklenecky na mě mrkla. Pak se nevinně zeptala: „Tak co, Terezko, co chceš o svých jarních prázdninách podniknout?"

Táta si oddychl a pomalu se uvolnil. Nenápadný jako já nenalíčená.

„Nó, asi bych chtěla zajít do městské knihovny podívat se na nějaké staré kriminální spisy a pak bych ráda šla do parku se svojí kamarádkou. Samozřejmě, že nemusíš jít se mnou, klidně se doma můžeš dívat na své oblíbené pořady," popsala jsem své plány a Miluška se zděsila.

„Knihovna? Vycházka? Já nechci, aby z mé dívenky vyrostla intelektuálka!" sípala nevěřícně a já měla co dělat, abych se nerozesmála. To bylo na tetě Milušce to nejlepší. Nejraději dělala věci, které zrovna byly ‚in', takže chodila nakupovat, navštěvovala kina, zkoušela jezdit na longboardu a každou chvíli měla jinou barvu vlasů, takže naprosto chápala všechno, co jsem dělala já, ať to bylo sebevíc šílené (fajn, šminky kupovala strašné). Absolutně nechápu, jak se s takovou osobou mohl spřátelit můj táta, plachý a tichý člověk.

„É, ano, ráda bych na pár dní zkusila být intelektuál. Ale neboj, ono mě to přestane bavit. Na čtvrtek jsem nám objednala lístky do kina!" utěšovala jsem jí. Zabralo to.

„Tak jo, děvenko, už se nebojím," zacukrovala a upila svého kafe.

„Teki, jdi do svého pokoje, nech nás vést dospělácké konverzace," řekl mi táta mírně. Já se zvedla a odešla. Jejich řeči mě opravdu moc nezajímaly, ani odposlouchávat se mi nechtělo. Až v pokoji mi došlo, že mi teta chtěla dát nějaký dárek, ale už jsem se raději nevracela.

„Zo! Už můžeš vylézt!" zašeptala jsem nahlas. Zoé se vyplazila zpod postele a protáhla se.

„Tak co? Jak to vypadá?" naklonila hlavičku na stranu a propíjela mě svým jasným pohledem.

„Dobře," usmála jsem se. Zbytek večera jsme si jen tak povídaly a když mi o pár hodin později přišla Miluška dát dobrou noc (doufám, že si v té tmě nevšimla mé barvy) se slovy, že táta už odjel, cítila jsem, že to možná dobře dopadne. Že tu záhadu opravdu vyřeším a pochopím.

(Takže, možná, ale jenom možná, bude dneska ještě jedna kapitolka. Jestli se mi bude chtít, tak jo :D Jak na vás působí Miluška? Znáte někoho podobného? :D V příští kapitolce už se objeví název příběhu a jak už možná tušíte... Sehraje velkou roli v Terky osudu. Teď vám ale víc už říkat nebudu ;) )