****
Vešla do útulného pokoje a Nea ji popřála dobrou noc. " Kdyby jsi něco potřebovala, budeme vedle." Řekla a zavřela za sebou dveře.
Rosa se rozhlédla kolem sebe a byla mile překvapená. Má vlastní pokoj, sice není tak velký jaký mívala ona, ale i tak. Nemusí spát na zemi a pod širým nebem.
Převlékla se do dlouhé bílé košile s světle béžovými knoflíky a nošené oblečení položila na truhlu vedle dveří. Prohlédla se v stříbrném zrcadle a rozpletla si vlasy. Pročesala si je rukama a zhluboka zívla. Dnešek byl úžasný. Zavzpomínala na večerní procházku a pohodlně si sednula na postel. Před tím než zhasnula lampičku na nočním stolku a přikrila se dekou až po uši, si prohlédla svuj obvázaný palec a znova si představila ten moment, kdy ji Olaf chytil za ruce a něžně ošetřil. Usnula rychleji než čekala. Po dobrém jídle, krásném dni a popřání na dobrou noc to ani nešlo jinak.
*
Asterix leží společně s Ellou pod stolem v jídelně. Dostal od rodiny plno jídla, zbytky z oběda a večeře a plno pamlsků. Nea ho začala rozmazlovat stejně jako Ellu. Tolik jídla nedostal u lovců ani za týden.
Spokojeně sleduje plamínky v krbu a pomalu zavírá víčka. Pak už slyší jen příjemné praskání a tichý dech Elly.
*
Olaf na rozdíl od Rosy nemohl večer usnout. Její milá tvář a úsměv se mu pořád vkrádal do mysli. Doteď si myslel, že už ji nikdy nepotká, že už ji nikdy nepohlédne do těch jejích nevinných očí, ale je to jinak. Ty roky hledání a čekání, na to, že se vrátí se mu teď zdáli nekonečné. Tehdy si přál aby se jejich cesty nikdy nerozdělily. Co když se to stane znova? Ne. To nesmí dopustit. Každá vteřina čekání na ni, stála za to. Za jediný Rosiin úsměv.
Zhluboka se nadechl a pokusil se usnout. Nešlo to. Bdil až do rána.
ČTEŠ
Umění přežít
Short StoryDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
