Téměř skryté tajemství

Čas utekl jako voda

Jenže co teď mám jako dělat? Musím rychle něco vymyslet. Jenže, co když to roznese po škole? Co když se to dostane k učitelům? A teď ten horší scénář, co když u otci? To bude velké špatné.

Došel jsem domů celý nervózní a rovnou si šel něco najít k jídlu. Chvíli jsem strávil nad přípravou a pak usedl k notebooku a kouknul u jídla na film. Takhle jsem zabil dvě hodiny, ale i tak mě to moc nebavilo, a to přitom ten film mám rád. Vzal jsem telefon, najel na aplikaci instagram a otevřel zprávy.

-Skupina tří zvířat a krásky-

Ondra: Tak co? Jak zatím užíváte volno?
Vojta: Zatím nuda. Co ty?
Petr: Náramně se bavím. Přijela na návštěvu babička a budu nacpaný ještě zítra.
Ondra: Já v pohodě, zatím jsem se učil na ten test, abych měl pak klid.
Petr: Šprte.
Ondra: No jako pardon? Nezáviď, že mám lepší známky než ty.
Vojta: Loool.

Musel jsem se nad tím nahlas zasmát, a když uviděli, že jsem si zprávy zobrazil, hned začali psát.

Ondra: Tak co Junto? U tebe vše v pohodě?
Vojta: Nikdo tě zatím neunesl, jak tak koukám.
Petr: Co si zatím dělala?
Junta: Vtipné Vojto. Zatím jsem koukala na film, jelikož úplně nevím, co dělat. Dost mě pobavila vaše konverzace.
Petr: No a řekni, není on šprt?
Ondra: Ty už mě neser, jsi jen závistivý, přiznej si to.
Vojta: Jak malý jste 😅
Ondra: Říká ten pravý.
Petr: Říká ten pravý.
Junta: 😂😂😂

Najednou mi přišlo další oznámení. "_.Marek_Both._ vám poslal zprávu".

Zmateně kliknu na oznámení a otevře se mi konverzace s ním. Nikdy jsme si nepsali, jen se bavili čistě ve škole a mě to tak vyhovovalo.

Marek: Ahoj, promiň, jestli jsem ti nějak ublížil. Jen jsem chtěl, aby si věděl..., že to vím.

Trochu mě popadl vztek, že mě nazval klukem, i když jím ve skutečnosti jsem. Bylo by fajn se konečně před někým neskrývat.

Junta: Co budeš s touto informací dělat.
Marek: Jen bych si s tebou chtěl promluvit, klidně přijdu k tobě, když mi napíšeš, kde bydlíš.
Junta: Nějak se mi do toho nechce.
Marek: Klidně se můžeme setkat venku, je to na tobě. Jen mi přišlo lepší, aby si nemusel nikam do tmy a mohl být v bezpečí, kdyby náhodou ses cítil nesvůj.
Junta: Pošlu ti adresu. Ulice Jiráskova 3825.
Marek: To je kousek, tak do pěti minut tam jsem.

Jakmile jsem si tuhle zprávu přečetl, začal jsem uklízet. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě.

Pět minut uběhlo jako voda a mě se v krku objevoval knedlík, který se ještě zvětšil, jakmile jsem uslyšel klepání na dveře. Přešel jsem ke dveřím, za kterými někdo čekal. Otevřel jsem a tam uviděl mírně udýchaného Marka, který se otočil, když uslyšel otevírání dveří.