The speed of our hearts (cz)

Prolog

2019
Monza - Itálie
Já, táta, sestra Naomi a brácha Noah jsem letěli do Monzi dostali jsem to jako dárek k narozeninám... je to krásný dárek k narozeninám ale mě formule moc nezajímají ale je to jediný co s tátou můžeme mít společný

V letadle jsem měla sluchátka, naposledy jsem se těšila a pak Jules zemřel „Nicole? Copak se děje " vyndala jsem si sluchátka z uší „nic jsem ok" a pak jsme celou cestu nepromluvili

Přišli jsem do hotelu a já jsem si lehla  hned na postel, měla jsem manželskou ze sestrou, táta s brachu měli svoje a hned začali si sázet na Verstappenovo  vítěztví no jo když táta pochází z Nizozemska... „já sazím na Ferrari 50€" všichni tři se na mě koukli „zlato co tak najednou" řekl táta já se jen usmála „jen tak pak to nebude mít smysl se sázet o někoho když tu samou částku vyhraješ ne... tak bude těch 50€ vaše"

Závod 
Já seděla vedle táty brácha mi dal kšiltovku protože to není modrá já jsem si ji vzala „sluší ti to, ale víc ti to   slušelo z úsměvem" řekl táta a já se zasmála už byl skoro konec nebavilo mě to protože stejně ty formule byly pryč... Na konci jsem byla plně jako největší fanda protože to vypadalo nadějně protože Leclerc se předjížděl s Hamiltonem a v poslední setině vyhrál Leclerc „jo jsem vítěz" řekla jsem potichu ale ségra mě slyšela „ne Charles Leclerc je vítěz" já si sundala kšiltovku „já vyhrála 150€" „to máš pravdu dáme ti to na hotelu" řekl táta „miluju Ferrari" řekla jsem si sama pro sebe

„tati? mužů si dát loka" měl tam flašku Jacka... ,,neboj mamce to neřeknu" on se usmál „malího ... nikomu to neřekneš ani těm dvou ... copak se děje" koukala jsem se do země ,,nic jenom... jenom jsem tam uplně vyděla Julese jak Leclerc vyhral " proč mám děsně život manželstvý rodiču je na rozpadutí a škola ještě šest let ,,koukni se to byl osud nikdy nevíš komu se něco stane, třeba můžu tady být týden nebo taky ještě sto let" nad posledním solvem se zasmal ,,už to nikdy neříkej" jen tak tak jsem držela slzy v očích ,,Nicole ja ti teď něco řeknu ... s mamkou se v poslední době dost hádáme protože tvoje sestra se chce na školu do Španělska já bych ji pustil ale mamka zase ne" „ona se o ni bojí opustit svoje dítě do cizího státu já jsem taky ale mám to 2 hodiny domů... Stejně má času já jsem tam dva roky, tak bych ji to mohloa ji tu školu doporučit" zkoušela jsem se usmívat ale moc to nešlo protože myšlenkama jsem byla úplně někde jinde ,,čas ukáže"