Nová Rodina (H.P. Cz)

16. první den v Bradavicích

Harry se díval před sebe na Bradavický hrad. Pohled byl stejně okouzlující jako před pěti lety když ho viděl poprvé. Hrad se majestátně tyčil na kopci a shlížel pod sebe na nádraží v prasinkách. Chránil ho hustý a temný les spolu se všemi tvory co v něm žili. Ani si nevšiml jak a kdy nastoupil do kočáru.

„Jakej si myslíte, že bude novej učitel obrany?” zeptal se Ron, a tím ho vytrhl se svého snění.

„Po těch pěti letech by se snad mohl Brumbál poučit a sehnat na to místo někoho, kdo by buďto věděl něco o svém oboru, nebo nebyl životu nebezpečný, tím nemyslím profesora Lupina, ten má samostatnou skupinu a nenechával odejít jediného dobrého učitele co učil," odpověděla mu Hermiona.

„Já bych řek', že Brumbál je nepoučitelný," přidal se k nim Harry a bublal v něm vztek... Ten "hodný dědeček" ho držel od rodičů, dal si takovou práci, aby vymyslel svůj vlastní příběh a nechal ho vyrůstat s Dursleyovými a co já vim co ještě! Ne Brumbála NEMĚL rád.

Vystoupili z kočáru a vydali se směrem k hradu. Před vstupní bránou stála McGonagallová a čekala na Hagrida až přijede (nebo spíš připluje) s prvním rokem Mezi tím počítala kolik lidí už vešlo do hradu. Když prošli kolem profesorky přeměnován Harry začal přemýšlet o tomto roce. Do Bradavic jezdil  vždy rád, protože mu asociovaly domov. Jenže teď když věděl, že tu má oba rodiče cítil se ne tak volný jako dřív. Kdyby teď něco provedl Snape se Sibylou by se to hned dozvěděli...sice tu nikdo z profesorů nevěděl komu ho jít co nejdřív prásknout, ale byl si jistý, že nic nezůstane dlouho tajemstvím (důležitostí toho co má být skryto se rychlost odhalení rapidně zvyšovala) před profesorem lektvarů  (když tak nad tím Harry přemýšlel, byl jeho táta celkem drbna)... když je teď řeč o Snapeovi, změní se jeho chování k němu alespoň trochu? Harry doufal že ne, samozřejmě by byl rád kdyby ho profesor neurážel a neponižoval, ale bez toho by to nebyl ten pravý umaštěný netopýr ze sklepení, a taky by to vypadalo fakt divně kdyby se teď najednou začal choval lépe ke svému nenáviděnému studentovi. Harry si povzdechl, tohle bude ještě zajímavý rok.

...

Brumbál právě odříkával svůj každoroční proslov, od loňského roku a předloňského roku a předpředloňského roku a předpředpředloňslého roku se nijak zvlášť nelišil, ale Harryho pohled na člověka z jehož úst ta slova vycházela se změnil hodně, a i hodně bylo slabé slovo. Ještě na začátku těchto prázdnin by tomu člověku zobal z ruky, věci se však změnily hodně opravdu opravdu moc.

„Hej kámo seš vpohodě?" ptal se Ron „nevypadáš jako kdybys byl." Ronovo drknutí a přímá otázka na kterou zjevně čekal odpověď ho donutila soustředit se i na jiné lidi než jen na toho, kdo právě stál u řečnického pultu a něco kafral.

„Máš pravdu. Není mi zrovna nejlíp," odpověděl a doufal, že se jeho kamarád nepustí do křížového výslechu, sice by něco takového bylo podobnější spíš Hermioně, ale kdo ví jestli se za ty roky Ron od své nejlepší kamarádky něco nepřiučil. Štěstí naštěstí stálo při něm a zrzek se ho už na nic dalšího nevyptával, i když si zpětně nebyl Harry jist, zda by ho nechal tak jako tak, nebo to bylo zapříčiněno náhlým přerušením ředitele jakousi do růžova oděnou čarodějkou.

Snad že všech koutů velké síně se ozvalo mumlání. Tohle si ještě nikdo k velkému řediteli Bradavické školy nedovolil, a i kdyby byl někdo tak drzý a nevadilo by mu skočit Brumbálovi do řeči během uvítací hostiny, nikdy by ho to nenapadlo. Mumlání ukončila růžová postavička svým pískavým hlasem... Tedy ne úplně ukončila, během toho co mluvila se u nebelvírského stolu bavili komentováním téměř každého jejího vyřčeného slova.

O nějakou tu chvíli později se -jak z její řeči vyplynulo- profesorka rozhodla sama a dobrovolně opustit místo v čele velké síně, a jít zpět k učitelskému stolu, což bylo doprovázeno oslavným potleskem (a to nejen z řad studentů).

Naše všemi oblíbená Dolores Umbridgeová zřejmě nepochopila pravý význam bujarého potlesku a s pocitem zadostiučinění se posadila na svou -růžovým polštářkem vyměkčenou- židličku. Mezi tím se ostatní přítomní kouzelníci ve velké síni neverbálně shodli na tom, že se tuto "profesorku" budou snažit vyštvat, ať to stojí co to stojí (což byla první věc ve které si rodinka Trelawneyo-Snapeo-"Potterových" rozuměla s Brumbálem).

Zbytek večera proběhl v normálním duchu, a než se tři nerozluční přátelé nadáli byli ve společenské místnosti chystaje pořádně si užít první den co byli zase všichni nebelvírští spolu.