Proč nevěříš že tvé nitro je krásné
Proč myslíš že už ti nezbývá naděje
Proč jen čekáš až tvůj život světlo zhasne
Když se ti nic děsivého neděje
Děsíš se pronikavých pohledů
Když se pořád přes rameno ohlížíš
Ale já tě vším neštěstím provedu
U mě najdeš tichou jistou skrýš
Dusíš se ve svých slzách
Objímáš sám sebe abys držel ještě pohromadě
Už dávno nevěříš ale já v tobě stále vidím krásu
Už dávno ses zatratil ale já stále věřím ve tvé dobro
Podávám ti svoji ruku
Stačí ji pouze zachytit
Chci tě zase zvednout vzhůru
Chci v sen změnit noční můru
Chci věřit že smrt nemusí možnost být
Chci věřit že i v životě můžeš najít klid
Vidím že co jsi tě nevýslovně mrzí
Cítím to z každé tvojí slzy
Pláču když smutně hledíš do noci
Věřím že ještě dokážu ti pomoci
Ale v tvé duši odráží se pochybnosti
Že obrací se k tobě někdo jindy nežli v zlosti
Jsi připraven odmítnout nabízenou dlaň
Jsi připraven trpět zase sám
Ale oba víme že takhle se ti poštěstí
Akorát zoufale podřezat si zápěstí
Avšak já nevidím čím ses stal
Nýbrž to čím jsi mohl být
A chci aby ses ještě někdy smál
Už proto chci tě zachránit
---
Jedním z filmů, které se mě hluboce dotkly a zanechaly ve mně silnou stopu, byl i Ink (Inkoust). Jedná se o umělecký neboli tzv. artový snímek, který není určen pro široké publikum (nebyl promítán v kinech ani nemá český dabing), ale má vyvolat v divákovi emoční prožitek. K tomu využívá všechny svoje možnosti - různé zabarvení obrazu, provázání záběrů s hudbou, brilantní práci s kamerou, o emocích obsažených v samotném příběhu ani nemluvě.
Ve filmu se prolínají reálný a snový svět se vzpomínkami a čas v něm neplyne lineárně, to je však pouze podklad pro zobrazení duševního stavu hlavního hrdiny a záchrany jeho duše před konečným zatracením.
Součástí filmu je i postava Vypravěčky (v originále Storyteller) jménem Liev, která se snaží během děje přesvědčit zápornou postavu nazvanou právě Ink, že má ještě šanci a že není tak špatný a odporný, jak sám sebe vnímá.
Tento film mě inspiroval k napsání básně Vypravěčka příběhů, v níž jsem se pokusil vytvořit monolog Liev určený pro duši, která je přesvědčena, že už nemá naději. V této skladbě se ji tedy vypravěčka pokouší přesvědčit, že nemá na sebe nahlížet tak černě.
Celkově jsem s básní spokojen, i když nevím, jestli se mi podařilo úplně vyčerpat základní motiv. Netřeba dodávat, že při tvorbě jsem dokola poslouchal část soundtracku ze zmíněného filmu nazvanou John's Walk (Johnova procházka).