Snamione: Ve středu moci

Hon na čarodějnice 36

„Mluvil jsem s Malfoyem," odpověděl nenuceně Harry, ačkoliv jej Severusův tvrdý pohled nutil ponořit se do sedačky hlouběji, „přes víkend na dívku dohlédne, takže bychom mohli něco podniknout." Šibalský pohled téměř působil, že plánoval přespávání v Temném lese, ale Hermioně bylo hned jasné, že kouzelník chtěl uspořádat hon na čarodějnice.

„Děti se vrátí už příští týden."

„Proto je poslední šance vytáhnout tvého manžela z kobky, než se opět stane vzorným tátou," zažertoval, ale s výrazem kouzelníka ani nepohnul. „Hermiono, musíme vyřešit problém s lady Blackovou, nemůžeme jí dělat chůvu do konce našich dní."

„Máš nějaké nové informace? Plán?" zamumlal sklesle starší kouzelník. Hermiona se natáhla, aby muže pohladila po stehně. Byl vyčerpaný a Harryho návštěva jej zdržovala od postele.

„Jeden ze zjištěných Smrtijedů je příbuzný Greengrasse, mohli bychom mu udělat alespoň prohlídku." Harry se s rozježenými vlasy narovnal na pohovce. „Minimálně by to zpronevěřilo víru ve tvého kandidáta, Hermiono."

„Vzala si Smrtijeda, veřejnost zná naše napojení na Malfoye..." Severus zpražil pohledem mladou ženu i muže. „Pokud začne vodit bludičky kolem bažiny, utopí se sama."

„Severus má pravdu, takhle s ním bojovat nechci," povzdechla si Hermiona. Tuto strategii probírali již tolikrát, že nedokázala ani před Harrym předstírat zájem o zmíněnou taktiku. „Cílím na rovnost a budoucnost, nechci se zaobírat minulostí. A navíc nechci, aby se děti kvůli novinám dozvěděly příliš o," stiskla Severusovo stehno, „nás."

„Stejně se to dozví, Lily bude mít od příštího roku soudobé dějiny – sám jsem tam již několikrát hostoval a představoval svůj úhel pohledu." Harry si upravil brýle. „Vlastně se divím, že jí o vaší minulosti ještě nikdo neřekl, když Teddy tímto předmětem již prošel – a měl mnoho otázek. I jeho rodičů se to týkalo," doplnil posmutněle. Hermiona si už vybavovala obličeje mrtvých přátel jen obtížně, Teddy je neznal vůbec.

„Lily je chytré děvče, přijímá fakta tak, jak jsou."

„Severusi, já vím, že je Lily chytrá holka, ale určitě bude mít otázky, když se jedná o její vlastní rodiče. Ona sama byla součástí dějin ještě jako malé dítě, protože díky ní přežila Hermiona." Severus v reakci na Harryho slova trýzněně zafuněl. Rány z minulosti byly stále čerstvé.

„Není možné, že by se mohla i Delphini touto cestou dozvědět o svých rodičích?"

„Pokud byla na hodině probírána rodinná historie, žák se nemusel účastnit," pronesl s patrnou nadějí v hlase Harry. Čelo měl nakrabacené, až z vlasů vykoukla vybledlá jizva.

„Každého zajímá vlastní minulost.

„A Delphini byla nadprůměrná studentka, nenechala by si ujít žádnou příležitost získat informace," zabručel Severus. Hermiona sledovala, jak se muži klížila víčka, ale odhodlaně snášel Harryho návštěvu. „Navíc jako bystrozorka by musela znát poměry v kouzelnické společnosti."

„Mohla by se zaměřit maximálně na Bellatrix a Rudolphuse, ale kouzelník by ji neměl zajímat a o matce věděla dostatek od jejích sester." Starší kouzelník manželu propichoval varovným pohledem. Shodli se, že Harrymu o pravém původu dívky zatím neřeknou.

„Objektivita," připomněl Severus. „Jestli je chytrá, chtěla znát objektivní názor, protože ten od Narcissy ani Andromedy nedostala. Andromeda se o mrtvé sestře nezmiňuje a Narcissa ji viděla jinak než zbytek světa. A ona to ví."

„Myslíš, že by ji to motivovalo začít pátrat po Smrtijedech, kteří se ji ve výsledku snaží unést?"

„Harry, my nevíme," ukončila Hermiona, zatímco klepající kouzlo od vchodových dveří proniklo celým domem. „Monto?" zvolala do útrob domu. Starý skřítek ani nečekal na žádost, automaticky se přemístil ke dveřím a cvaknutí zámku oznámilo nově příchozího.

„Asi už půjdu, abych nerušil," zafuněl Harry, zatímco se těžkopádně zvedal. Byl unavený podobně jako Severus, ale čekala jej ještě cesta domu.

„Vlastně jsem ráda, že zde vidím i vás, pane Pottere," dívčí hlas prořízl ticho a Hermionu polil ledový pot. Hlas Belatrix Lestrangeové se plížil salonkem jako mrazivá mlha. I Severus se zbrkle napřímil a zahleděl ke vchodu.

„Dobrý večer, pane Snape, paní Snapeová, pane Pottere," dodala rychle s drobným pukrle. „Omlouvám se za vyrušení v takto pozdní hodinu, ale posílá mě strýček Draco."

„Co se stalo?" zbystřil okamžitě Severus. Dívka s bujnými vlasy zvedla plaše tmavé oči ke kouzelníkovi.

Hermiona se snažila na děsivě líbezné tváři mladičké čarodějky nalézt rysy jejího skutečného otce, byla však zcela bezúspěšná. Delphini byla věrnou kopií své matky, tak jako Lily Hermioninou a Regie Severusovou – uvědomila si záhy. Byl to zajisté rys kouzla, jímž byly děti počaty.

„Někdo se vloupal do Malfoyova sídla. Strýček toho dotyčného zastavil, ale nevím, jak dlouho jej dokáže držet. Žádá váš," Severus se automaticky zvedl a přivolal si hábit, „o pomoc. A říkal, že kdybych nezastihla Vás, mám přivést pana Pottera," rychle pohlédla na Harryho, „takže nebude vadit, když půjdete oba."

Muži na sebe nenechali dlouho čekat, přemístili se k Malfoyovi hned z obýváku, ale polekaná dívka zůstala stát uprostřed salonku s pohledem upřeným na Hermionu, která stále nemohla snést blízkost dcery Belatrix a Voldemorta.

„Můžete se posadit, slečno. Dáte si čaj na uklidněnou?" nadhodila konverzačně Hermiona a rozklepanou rukou pokynula ke křeslu. Dívka zavrtěla hlavou, ale posadila se – oči upřené nově na fotografie dětí.

„Lily je Vám hodně podobná, paní Snapeová," pronesla pološeptem, jímž její matka dováděla k šílenství. Hermiona si nepříjemně uvědomila, že ji neoslovila celým příjmením, ale užila pouze příjmení jejího manžela. Ačkoliv příjmení Grangerová mělo stejnou váhu jako Snape, v čistokrevných rodinách se stále přirovnávalo spíše k nadávce. A Delphini i přes pohmožděnou reputaci rodu patřila k nejvyšší vrstvě kouzelnické společnosti.

„Tak jako ty své matce," neodpustila si Hermiona. Dívka jí oplatila úšklebkem.

„Říká se to," přitakala. „Vím, že jste ji znala. I co vám udělala, ale..."

„Stále je to tvá matka, že?" Nesměle přikývla.

„Mám na ni jedinou vzpomínku."

„Ať byla vaše matka jakákoliv, jsem si jistá, že jí na vás velmi záleželo," nutila se Hermiona k milému tónu. Přestože mladá dívka odmítla, Hermiona přičarovala čistou sklenku a naplnila ji vínem. „Myslím, že si po dnešním zážitku zasloužíte alespoň jednu," okomentovala zlehka.

Uchopila číši a osobně ji přiblížila ruce Delphini. Na krátký okamžik se dokonce dotkla bělostných prstů dívky.

„Děkuji, paní Snapeová."

Hermiona pouze přikývla a změnila směr konverzace: „Máte moc hezký náramek." Na zlaté šňůrce se blýskalo několik barevných kamínků od černých po duhové a šperk měl kouzelný nádech, přestože byl vlastně zcela obyčejný.

„Děkuji," dívka zamyšleně pohlédla na blyštivý předmět na štíhlém zápěstí, „je to dar."

První bližší seznámení s Delphini...