Proč zrovna já?

- 29 -

Ještě ten večer víme s kým budeme hrát.

Docela překvapení mistrovství, jelikož Kanada prohrála s USA 1:5.

Noc plná stresu a hlavně jsem se nevyspala.

***

Den zápasu!!

Do Ottawy přijeli asi další stovky českých fanoušků. Jelikož jsem na hotelu potkala Čechy. Docela divný pocit.

Ráno jsem vstávala asi okolo čtvrté, Kuba nebyl ještě vzhůru, tak jsem se rozhodla, že se zajdu projít po městě.

Je to poslední celý den, kdy strávíme tady v Kanadě jako tým.

S USA dnes hrajeme hned ve dvě takže stihneme tu večeři ve formálním, jak to kluci vymysleli, jako poděkování za toto mistrovství.

Zastavím se v parku kousek od hotelu, který jsme s klukama našli po cestě ze zápasu. Je tu nádherné jezírko a teď ještě když bude vycházet slunce je to nádherné.

Jdu okolo než najdu lavičku, na kterou bych se mohla posadit. Když ji konečně najdu už začíná vycházet slunce.

Obloha je úchvatná, oranžovo červená.

Já nevím, sedím tu asi deset minut a už mi někdo volá.

Kuba

Když to vezmu hned se zeptá
„Kde jsi?"
„Venku" odpovím nevinně, protože vím, že nebude rád, že jeho přítelkyně je okolo půl šesté ráno sama venku.
„Kde?" zeptá se, ale úplně vidím jak zatíná čelisti a je nasraný.
„Za chvíli jdu na hotel, klid"
„Princezno!" zavrčí
„Kde. Jsi. Hned." jeho majetnické sklony se projevily. A vím, že kdybych mu to neřekla, tak by si mě našel, a pak by to nedopadlo úplně nejlíp.
Takže mu pošlu polohu, kde jsem.

Během deseti minut se za mnou někdo objeví.

„Proč?" zeptá se mě hned jak si sedne vedle mě.
„Je to náš poslední den tady, tak jsem se chtěla jít ještě projít a přijít na jiné myšlenky." podívám se mu do obličeje
„Nechci vás jako tým opustit. Eda s Jirkou jsou jako mojí bratři a mám je strašně ráda. Maty je skvělý kamarád a ujasnil mi některé věci, je skvělý člověk a taky ho mám ráda. Všichni z týmu mi jistým způsobem přirostli k srdci všichni jsou skvělý a je pro mě těžký si uvědomit, že je to konec. A pak jsi tu ty, člověk, kterého jsem nikdy nepřestala milovat, ale věděla jsem, že by mi zlomil srdce, zase. Tak jsem se s tebou nechtěla bavit. Nechci aby to celé skončilo!"
„Za to se omlouvám, nechtěl jsem tě ranit, ale minulost nezměním." začne se smát.
„Už teď vím, že ti tři si s tebou budou psát a volat. Pro Jirku a Edu jsi jako sestra a kamarádka. A Maty nás chtěl dát dohromady.. vlastně všichni tři nás chtěli dát dohromady, bude ti psát jako kamarádce a bude vyzvídat, to co mu neřeknu od tebe. Všichni jsou rádi, že jsi tu byla jako součást týmu." zahledí se mi do očí a usměje se
„A já jsem vděčný, že si nade mnou nezlomila hůl a jsme spolu." jemně mě políbí a přitáhne si mě k sobě. Hlavu si opřu o jeho rameno a díváme se na východ slunce.

„Miluju tě"

***

Na hotel přijdeme přesně na snídani.

Co si dám? Je tu toho hodně a přesto si nemůžu vybrat. Upřímně nemám skoro na nic chuť.

Nakonec si vezmu jen nějaké pečivo s ovocem a čaj.

S talířem v ruce jdu ke stolu.

„Kde jsi se mu schovala? Nebyl to zrovna hezký budíček když byl takový jaký byl." obviní mě Maty ze svého špatného rána.
„Co udělal?" docela mě to zajímá, protože přes telefon jsem to úplně nepoznala jen jsem si mohla představovat, co se tam děje.
„Choval se, jak manžel po padesáti letech, který se bojí, že se jeho manželka dala dohromady s o třicet let mladším chlapem." vykulím oči, to snad nemyslí vážně.

„Matyáši zmlkni!" uslyším za sebou hlas a později taky ruce položené na mých ramenou.
Hlavu otočím jeho směrem a podívám se mu do obličeje. Obočí mi vyletí nahoru a podívám se na něho stylem „To jako vážně!?" ten debil se jen usměje a nevinně pokrčí rameny. Povzdychnu si protože tohle nemá cenu. On prostě takový zůstane, ale to je to, co na něm miluju. To, jaký je to, že se nepřetvařuje a stará se o ostatní.
Někdy možná až moc, ale asi nejsem jediná holka, která se tváří, že ji to sere, ale ve skutečnosti to miluje. Ahh

Potřesu hlavou, jinak se moje myšlenky začnou ubírat směrem, který není vhodný na snídani.

Po rameni mi opisuje kolečka, docela mě to uklidňuje, ale i znervózňuje jelikož se vracím k myšlenkám, které chci zahnat do koutu mozku.
„Kubo"
„Ano Princezno?" ani se nemusím otáčet a přesně vím, jak se tváří. Ví co to se mnou dělá, ale stejně toho nenechá.
„Prosím nech toho."
„Pročpak? Nelíbí se ti to?" na uchu ucítím jeho teplý dech
„Copak? Máš špatné myšlenky?" usměje se a pořád zůstává u mého ucha, zatímco se jeho ruce přesunuly na moje záda a to už je pro mě konečná.
„Prosím" skoro až zasténám
„O co prosíš?" zeptá se a já se zatím stále dívám na svou snídani.

„Kubo ty nebudeš snídat?" zeptá se Eda, který zrovna přišel. Kubovi ruce se zastavili a já se můžu znovu nadechnout.
Ani jsem si neuvědomila, že jsem měla zadržený dech.
„Asi ne"
„No tak potřebujeme aby náš brankář měl hodně sil," vezme Kubu okolo ramen a odvede ho k jídlu.

Zvednu hlavu a podívám se na Matyáše. Vypadá jak já když mu řekli, že budu fyzioterapeutka na MS.
„Co je?" zeptám se, ale on jen zavrtí hlavou
„Ale nic" potutelně se usmívá
„Matyáši! Já za to nemůžu"
„Však já nic neříkám jsem rád, že jste šťastní."

***
13:50
Dobře jsem v prdeli, já jsem ještě víc v prdeli než kterýkoliv hráč z našich nebo Američanů.
Diváci začnou tleskat, ale zápas ještě nezačal, tak se podívám na obrazovku.

Na obrazovce jsem já o pod mým obličejem je jmenovka. To jste se posrali!
„Do prdele" řeknu nahlas když si uvědomím, že je to fakt, tak zamávám do kamery.

Místo obličeje se tam ukáže video z našeho polibku tady v hale.
Rukama si zakryju pusu
„To snad ne" tohle snad nemůžou.
„Dobrý video" uslyším za sebou, když se otočím vidím tam člověka, kterého bych tu nečekala.
„Tome!"
„Čau ségra" usměje se na mě.

***
O první přestávce chci jít hned za bráchou. Hru sleduju a strašně chci jít za Tomem.

Po první třetině je to 2:1

Zapískají sirény a Kuba dojede na střídačku.

Jeho cesta vede ke mně a přitáhne si mě do polibku.
Za mnou uslyším povzdechnutí. A hned vím od koho usměju se do polibku. Když se odtáhneme, Kuba se podívá za mě, přimhouří oči.

Už teď vím, že to nebude lehké tady ty dva seznámit. Chytnu se za čelo, to bude pohroma.

***
Všichni jdou na šatnu a já jdu za dalším debilem, kterého mám ráda.

„Co tu děláš?" vůbec jsem to nečekala a navíc nikdo mi nic neřekl ani mamka, nikdo.
„Tohle jsem si nemohl nechat ujít.
Moje sestřička je fyzioterapeutem národního týmu a navíc jsme se dostali na boj o zlato."
„A co holky? To jsi je nechal samotný doma?" na to se můj bratr jen usměje
„Jsou u rodičů, Kája chtěla vidět babičku a dědečka. Takže jeli k našim, neboj doma jsem je nenechal."
„Mohl jsi mi aspoň napsat nebo mi mamka něco mohla naznačit abych tě mohla čekat. Aspoň bych nedostala infarkt jako před zápasem." obviním Toma
„To mělo být překvapení."
„Spíš cesta do nemocnice!" tak moc mi chyběl. Zvednu se a jdu ho obejmout. Přitáhne si mě do objetí a políbí mě do vlasů.
„Chyběl jsi mi bráško" obejmu ho ještě větší silou, existují jen tři chlapi u kterých se v objetí cítím v bezpečí. Taťka, Tom a Kuba.
„Měla bys jen vědět, že dvě hodiny po zápase odlétám." na to jen zamručím, nemá cenu aby tu zůstával dýl jelikož se zítra taky budu vracet. Má svůj život a toto, co udělal pro mě hodně znamená.

___________________________________

Doufám, že se vám příběh líbí, určitě vydržte až do konce.

Jak si užíváte léto? Doufám, že líp než já.

S láskou Verča