POLIB MĚ ZNOVU

13.

Je osm ráno, a já čekám až se Sára vzbudí. Probudila bych ji, ale vim jaká je, a vím že bych toho litovala.
V půl deváté se Sára konečně probudila.
„dobré ráno." Promnula si oči.

„dobré." Řekla jsem.

„kolik je?" Zeptala se mě.

„půl deváté."

V devět jsme se obě zvedli a šli dělat snídani. V obýváku byl Calin, vypadalo to že spěchá.
„Čau ty někam jdeš?" Zeptala jsem se ho.

„Jo."

„Je tu něco k snídani?"

„V lednici něco najdeš." Řekl.
„Tak čau." Vzal klíče a zabouchl dveře.

***

V půl dvanácté jsem šla Sáru doprovodit domů.
Když jsem se vracela domů měla jsem sluchátka v uších, a poslouchala Petrovy písničky. Petr se mi zatím neozval, a já doufám že se ozve. Doma jsem si pustila film a učila se, nebo spíš jsem se snažila se učit. Ale v hlavě se mi přehrávala ta noc kterou jsem strávila s Petrem. V hlavě jsem měla jen jeho, ale musela jsem se soustředit na učení.

Jsou čtyři hodiny odpoledne, a já si právě řekla že se půjdu projít. převlékla jsem se do šedých tepláků, bílého topu, s rozepínací šedou mikinou. Nenamalovala jsem se, přišlo mi to zbytečné když se jdu jen projít. Vzala jsem si s sebou sluchátka abych mohla po cestě poslouchat hudbu.
Venku bylo krásně, šla jsem na ten kopec kam mě vzal před tím Petr. Sedla jsem si na tu lavičku kde jsme seděli, a v tu chvíli jsem se cítila stejně jako v ten den. Celé jsem si to přehrála v hlavě znovu, a přála si aby tu teď byl se mnou.

V půl sedmé jsem se vracela domů, akorát zapadalo slunce. Byla jsem už ve městě, pár metrů od mého domu. Na proti mně ve vchodě se otevřeli dveře, vyšel z nich Petr, ale nebyl sám. Vyšla s ním krásná blondýna, nejspíš zase jedna z těch jeho holek. Když se s ní loučil, políbil ji, po chvíli se ale začali líbat. V tu chvíli jsem měla pocit že mi zkamenělo srdce. Ruce se mi třásly, dech jako by se mi zasekl v plicích.
Celou cestu domů jsem brečela, bere mě taky jako jednu z těch jeho děvek?