Spolužák [LeeGaa]

Výlet

,,Bratr by tu měl být každou chvíli" díval se rudovlásek na své hodinky, když spolu s černovláskem čekali, až dorazí jeho odvoz.

,,Bylo to s tebou super, Gaaro. Mohli bychom si zase někdy vyrazit.." usmál se na něj.

,,Také jsem si to užil. N-Nechtěl bys hodit domů?" hrál si se svými rukávy.

,,H-Hodit domů?"

,,Jo.. bratr udělá cokoliv když mu rozkážu" mírně zrudl.

,,Tak dobře.. to by bylo fajn" uznal. Po chvíli ticha kousek od nich zastavilo auto. Když rudovlásek otevřel přední dveře, naskytl se mu pohled na jeho staršího bratra.

,,Kankuro, odvezeme i mýho kámoše" přikázal.

,,Jo, fajn, ať si nastoupí" podíval se do zpětného zrcátka. Gaara na Leeho kývl a Lee nastoupil dozadu.

,,Jo, to seš ty. Já už se bál, že povezu toho uřvanýho blonďáka" zasmál se Kankuro. Zarazil se ale, když uviděl, že má v ruce mikinu, ve které Gaara přišel ještě téhož dne domů. Nic ale neříkal.

,,Kudy kam?"

,,Budu tě navigovat" nabídl se černovlásek.

,,To bys byl moc hodný" rozjel se.

Cesta byla poklidná. Kankuro prohodil s novým spolucestujícím pár slov, z nichž poznal, že to možná není takový magor, jako zbytek jeho třídy. Nebo se mu to tak minimálně zdálo. Mezitím Gaara pozoroval prázdné ulice a hlavně silnici. I ta totiž v důsledku pozdních hodin ztratila na životě.

,,Tak, tady to je" oznámil Lee, když přijížděli k jeho domu.

,,Tak se měj" mávl na něj Kankuro.

,,Ty taky a děkuju" usmál se na něj a vystoupil. Nebyl ale sám, vystoupil i Gaara. Černovlásek se na něj zmateně podíval. Než se ale stihl na cokoli zeptat, rudovlásek ho vtáhl do objetí.

,,Zítra?" zašeptal mu do ucha, což v něm vyvolalo motýlky.

,,U-Určitě, ještě si napíšeme, ano?" objal ho nazpět.

,,Díky za dnešek. Bylo zajímavé zkusit zase něco nového" odtáhl se s úsměvem.

,,Potěšení je na mé straně. Moc se mi to s tebou líbilo."

,,Tak co Gaaro, můžem jet?" ozvalo se z auta. Kankuro sice působil neutrálně, ale bratra se hodlal okamžitě zeptat, jestli to celé viděl a slyšel dobře.

,,Jo" odpověděl mu neochotně ,,Tak ahoj."

,,Ahoj Gaaro." mávl na něj a odešel do domu.

~~~

,,Co to mělo bejt? To je ten co ti půjčil mikinu? A tys ho objal?!" vyhrkl na něj Kankuro, když se rozjeli. Mezitím se jeho mladší bratr usmíval jako sluníčko.

,,Jo" odpověděl jednoduše.

,,Gaaro.. můžeš mi říct co se s tebou stalo?" optal se stále šokovaně.

,,Našel jsem si přátele" odpověděl. Stále tomu nemohl sám uvěřit. Měl přátele. Poprvé v životě.

,,To jsem rád. Ale nevěřím ti, že bys je všechny objímal tak, jako tohohle" protočil očima.

,,Pravda. On je první člověk, kterého jsem kdy sám od sebe objal."

,,Líbí se ti, Gaaro?"

~~~

,,Neji!" řval do telefonu, když mu jeho kamarád zvedl hovor.

,,Co je?!" řval nazpátek.

,,ON MĚ OBJAL" vzlykal do telefonu radostí.