POLIB MĚ ZNOVU

18.

Je úterý odpoledne, a brácha se ráno vrátil. Netuším kde byl. Petr u nás pořád spí, a já doufám že nepropálí to, co se stalo včera.
Dopoledne jsem se učila, a mám toho plné zuby. Uvažuju nad tím že si půjdu zaběhat, nebo se jen projít.
Jo. půjdu se projít.

Převlékla jsem se do černých kraťasů a bílého topu, s krátkou černou mikinou.

„Ty jo kam jdeš." Zeptal se Calin, když jsem vyšla z pokoje.

„Projít se."

„Kam." Zeptal se Petr.

„To ještě nevím." Odpověděla jsem mu.

Petr si mě prohlížel, líbilo se mi to.

„Nevím kdy se vrátím." Řekla jsem, a zabouchla dveře.

Šla jsem městem, a došla jsem na cestu která vedla k louce. Došla jsem k louce plné slunečnic.
Udělala jsem si tam pár fotek, a pak jednu z nich dala na instagram story.

Bylo půl páté, a já se vracela tou samou cestou zpátky domů. Už jsem byla ve městě, a procházela kolem baru, ze kterého se vyřítilo pár opilích kluků. Mohlo jim být tak kolem dvaceti.
Jeden z nich do mě vrazil.

„To je číča." Ozval se.

„Zůstane tu s námi." Řekl jeden z nich, a chytl mě za zápěstí.

„Ne to určitě ne." Řekla jsem jim. Ale oni si stáli za svým.

„Ale notak kotě nebraň se nám my se o tebe postaráme."

jeden z nich na mě začal sahat. Sahal mi na zadek, a to se mi nelíbilo. Byla jsem vyděšená, a tak jsem ho odstrčila a dala mu facku.
V momentě mě přirazil ke zdi baru

„Takhle by to nešlo." Řekl, a chytl mě pod krkem.
„Tohle si ke mně dovolovat nebudeš." Pohrozil mi.

„Pust mě." Snažila jsem se ho odstrčit. On mě ale přiškrtil ještě víc. Zalapala jsem po dechu.
Pokusila jsem se očima porozhlídnout jestli někdo nejde kolem, ale nikoho jsem nezahlédla. Ostatní kluci co stáli za ním se jen smáli.

„Děvko." Řekl a pustil mě.

V okamžiku jsem se chytla za krk, dýchala jsem těžce. Ti kluci se se smíchem vrátili zpátky do baru.
Z očí se mi valili slzy, a dýchalo se mi těžce. Nechápu co se to teď právě stalo.