14.

0 0 0
                                    

Kraj sněhu a ledu,
Neutečeš jeho jedu.
Přijmi jeho podstatu,
Marně vedeš debatu.

Vždyť slyšíš jeho vábení,
Nasloucháš mu, zmámený.
Cesta jiná už pro tebe není,
Proto zůstaň odteď bdělý.

Jiní neměli to štěstí,
Aby došli na rozcestí,
Zemřeli již na počátku,
Kde opustit museli matku.

Osud, přestože krutý,
Ovšem spravedlivý,
Dávno každou cestu předurčil,
Aby z ní se každý poučil.

Ty osudu však nevěříš,
Ledu plnému úlevy chceš sloužit.
Vlastní rozum zpochybníš,
Po ledovém jedu začneš toužit.

Nezáleží ti na ceně,
Nezáleží ti na následku,
Snad jen na věně,
Co přislíbí ti za svou ruku.

Přízeň ledu jsi získal,
Nad osudem vyhrál.
Provedl jsi kruté činy,
Ani špetka v tobě viny.

Už na tě nedosáhne,
Po vládě prahne,
Nemá kontrolu již nikdy víc,
Nedlužíš mu vůbec nic.

Jen ledovému kraji jsi zavázán,
Každý rozkaz jím tobě nakázán
Splněn tebou musí být,
Jinak nemohl dál bys žít.

Lituj rozhodnutí všech,
Až dojde ti poslední dech,
Až uvědomíš si milost osudu,
Pociť svého omylu ostudu.

.

~ 2. 5. - 9. 5. 2024

Báásničkyy, aneb Poezie AmatéraKde žijí příběhy. Začni objevovat