Snamione: Ve středu moci

Dluh 37

„Severusi, děti přijedou už dnes odpoledne," namítala Hermiona v obklopení pergamenů se všemožnými razítky. Za poslední týden se snažila dohnat všechnu práci, aby měla na děti dostatek času, ale povinnosti se kupily v charitě i kampani. Útok na Malfoyovo panství naštěstí unikl pozornosti tisku, pozornost Severuse se však okamžitě zaměřila tam, takže čarodějka zůstala na celou domácnost a organizaci sama. Starý skřítek si vzal před příjezdem dětí volno.

„A já věřím, že je dokážeš přivést domu."

„Chtějí tě vidět na nádraží."

„Máme stopu, teď nemůžu couvnout." Oblečen do bystrozorského stejnokroje pochodoval po kuchyni, zatímco se snažil rychle sníst svoji snídani. Suchý koláč drobil a kouzelník nevrlým šviháním hůlky odstraňoval drobky z podlahy.

„Ale na večeři dorazíš, že?" zeptala se s nadějí v hlase. „Musíme oslavit Lilyiny NKÚ, protože určitě byla vynikající, i když výsledky ještě nejsou. A Regieho úžasné výsledky v prvním ročníku."

„Nejsou to neočekávané výsledky."

„Jsou to výsledky našich dětí, Severusi." Kouzelník si povzdechl, ale rezignovaně přikývl na souhlas. Sice vídal děti i v průběhu školního roku, když Regiemu pomáhal zvládnout hůlku a Lily se zkouškami NKÚ, ale nemohl s nimi jednat jako v domácím prostředí. Též se mu stýskalo, přestože před Hermionou předstíral pravý opak. „Mohl bys cestou koupit Lily květinu? Myslím, že jí udělá taková pozornost obrovskou radost." Protočil oči, ale přikývl ještě jednou.

„Musím jít, abych se stihl vrátit." Když Hermionu míjel, jemně ji políbil na temeno hlavy. „Nezapomeň vyzvednout děti," utrousil provokativně, ale byl už příliš daleko na to, aby jej mohla čarodějka plácnout.

„A ty na večeři!"

Dopoledne probíhalo více než obvykle. Hermiona vyřídila většinu administrativy a v poledne se zjevil odpočatý skřítek v nové zástěře s vyšívaným erbem rodiny, jíž sloužil před tím, než ji Voldemort zabil a skřítka i s panstvím přidělil Severusovi. Hermiona se raději neptala, co vedlo malé stvoření k náhlému záchvatu nostalgie. Po letech již pochopila, že Monta ji bral pouze jako nutné zlo, se kterým se naučil vycházet, ale byl stále přesvědčen, že mudlovská šmejdka mu nesahala ani po kotníky.

Oběd si připravila čarodějka ještě sama, ale skřítek již kramařil hrnce a pánve na večeři.

„Grangerová?!" Malfoyův hlas se táhl chodbou až do kuchyně, kde čarodějka pokojně zažívala s pohledem na Montu. „Kde jsi?"

„Co potřebuješ, Malfoyi?" oplatila štíhlému muži stejnou mincí, když konečně zavítal i s dítětem až do kuchyně. „Kdo tě vůbec pustil dovnitř?" Dítě spalo.

„Mám klíče," zašklebil se a pokynul k hůlce. Jistě, Severus to pojal s přijetím Draca do rodiny doslovně. „Potřebuji – ač velice nerad, to mi věř – tady schovat syna."

„Žertuješ!" Čarodějka se zvedla od stolu a začala od kouzelníka couvat, jako by jí mohl něco udělat.

„Grangerová, nijak mě netěší svěřit Scorpia téměř mudlovi, ale jsi ženská a už jsi pár děti vychovala a všechny přežily, takže máš moji plnou důvěru." Přendal si spící dítě na ruce. „Ale vážně, nutně ho potřebuji někam na pár dnů ukrýt."

„Je to kvůli Delphini? Znovu na vás útočí?" Náhle začínala chápat, proč Severus tak nutně musel jít do práce.

„Delphi je poslední dobou v centru všech malérů, ale tentokrát se nejedná o ni. Greensrassovi se dozvěděli o útoku a rozhodli se převzít výchovu mého syna." Šedé oči začaly mapovat tvář dítěte. „Viní mě ze smrti Astorie a ohrožení mého sídla jim skvěle hraje do karet, aby si dítě vzali." Hermiona přestala couvat. „Takže Grangerová, Snape řekl, že se na vás oba můžu kdykoliv obrátit."

„Nemůžeš jen tak přijít nechat tady syna."

„Taky můžu syna vzít domu a čekat, dokud ho Greengrassovi neodvedou, nebo Delphiini pronásledovatelé nezabijí," zasyčel ironicky. Hermiona se již příliš nebránila, když jí vkládal dítě do náručí.

„Tohle je vydírání, Malfoyi."

„Ne, tohle je nejtaktičtější tah. Do domácnosti tebe a Snapea se nebudou motat Smrtijedi ani Greengrassovi." Hermiona si po letech rozněžněle uvědomovala, jaké to je chovat maličké miminko. Ctila jeho váhu, hřálo, vonělo a spokojeně spalo. Zcela přirozeně se nad dítě naklonila a políbila jej na hlavičku. „Vidíš, tohle zvládneš."

„Nic tady nemám..."

„Pošlu skřítky." Natáhl ruku, aby promnul maličkou nožičku. „A stavím se tak za dva dny."

„Draco, nemůže tady zůstat dlouho. Mám dost své práce a dnes se vrací i mé děti."

„Pamatuješ, jak jsem ti zachránil život?" Čarodějka ucukla. Vlastnoručně ji vytáhl z trosek hořícího a bortícího se domu, když Voldemort prolomil ochranná kouzla. „Ještě jsi nesplatila svůj dluh vůči mně."