Ztracená generace

Kniha třetí: Scorpius a výčitky

Byla to stupidní sázka, ale měli o ní vědět pouze on a Agnes. A od koho jiného se o ní Stuart mohl dozvědět než od Albuse. Proč by to Agnes, sakra, řekla Albusovi? Nebyla zlá. Ne tak, jak si myslel Albi, ale to neznamenalo, že by byla zrovna nejhodnější. Jenomže říci Albimu, že se vsadili o to, jestli by ho Albus chtěl? Albus chtěl očividně všechny kromě něj. Scorpius na tu sázku zapomněl, když jej nejlepší přítel rázně požádal, aby ukončil chabé pokusy o flirtování.

Najednou mu došlo, jakým způsobem mohla ta sázka Albusovi vyznít. Že to Scorpius dělal jenom proto, aby ho dostal do postele. Scorpiuse, pravda, zajímalo, jaký by byl Albus, jeho Albi. Ale nešlo jenom o tom dostat ho do postele. Akorát si nebyl schopný uvědomit, o čem že to vlastně bylo. Ale ne že by byl Albus jenom nějaká sázka. Tak to nebylo!

Cítil vůči své přítelkyni vlnu výčitek, že ho do té sázky uvrtala. Zaplašil ji, když si uvědomil, že to byl on sám, kdo souhlasil.

Musel si s Albusem promluvit. Stuart měl pravdu. Byl kurevsky špatný přítel, když nechal Albuse, aby se takhle ničil. Vždyť vůbec nevěděl, že bral dryák. Vždyť ani nevěděl, že jej vyráběl. Jenomže Agnes měla pravdu. Jakmile si člověk tuhle otázku položil, bylo to naprosto očividné. Kdo jiný, než jeho geniální lektvarový přítel by dokázal něco takového vymyslet?

Scorpius si matně vybavoval. Jak Nathan kdysi dotáhl lektvar na nabuzení a uklidnění. Ne vždy zvládli sehnat alkohol (pokud člověk nechtěl pít ty odporné pokusy, které se jim podařilo vykouzlit) a tohle byl nejnovější výdobytek toho, co bylo na škole k dispozici. Když si člověk dal od každého, doslova cítil, jak se v něm praly. Bylo skvěle osvobozující nechat se v tom pocitu ztratit. Zapomenout na mrtvou mámu. Zapomenout, jak moc mu chyběla. Další ráno jim bylo naprosto mizerně.

Albus se naštval. Zuřil tak, jak ho Scorpius nikdy neviděl. Nadával jim, když zjistil, co si vzali. Začal něco vysvětlovat.

„Albi," zaúpěl Scorpius bolestně a žádal o jeho skvělý lektvar proti kocovině. Byl rázně odmítnut s tím, že nepotřebují další otravu.

Albus mu dal na čelo studený šátek a doporučil spánek. Pravděpodobně to udělal i pro Nathana. Scorpius byl příliš mimo.

Albi se vrátil o pár hodin později s nějakým lektvarem. Scorpiusovi se začalo dělat lépe. Albus opět zmínil něco o bezpečnosti lektvarů (respektive jejich nebezpečnosti) a ptal se, co na tom bylo tak super. Scorpius se pomaličku dával dohromady a vysvětloval skvělé účinky. Možná kdyby neměl zavřené oči, všiml by si, že si Albus dělal poznámky.

Až později, když se Scorpius začal připravovat na lékouzelníka zjistil, že Nabuzující lektvar se před několika lety přestal používat, nejenom z toho důvodu, že byl silně návykový, ale především měl v jistých případech velmi nehezké vedlejší účinky. Albi to věděl. Musel to vědět kvůli tomu, že četl všechno o lektvarech, ne?

A až mnohem později měl Scorpius zjistit, že Uklidňující roztok mohl mít při dlouhodobějším užívání nesmírně špatné následky. Sakra, netušil, že se ty následky dozví takovým způsobem!

Když se příště Nathan objevil s nějakými lektvary, Scorpius byl skeptický. Nathan ho uklidnil, že po tomhle prý člověku není mizerně. Nebylo. Poprvé měl Arnieho dryák.

Vybavil si Albiho poznámky. První strana: „Lektvary jsou nebezpečné," začínal Albi. „A pro vás zkurvení čuráci, co jste to pořád nepochopili - lektvary jsou kurevsky nebezpečné."

Studenti se chtěli bavit. Albus jim to umožnil bezpečněji, uvědomil si Scorpius, když seděl ve zmijozelské ložnici a hladil Štístka. Kocoura by neměl nebýt Albiho.