****
Noc byla dlouhá. Rosa ležela těsně vedle dětí, které trochu mluvily ze spaní. Paní Lahtiová spala v náručí svého muže a občas chrápala. Rosa s očima dokořán si stále dokola v myšlenkách opakovala celou tu situaci. Vybavovala si všechna slova, co říkali. Také hodně přemýšlela nad tím, proč Timo při hádce s Eliášem zmiňoval Tarju. Dávala si vše dohromady a pokoušela se hledat nějakou spojitost. Její myšlenky ji však úplně zahltily. Únavou vytvářela kdejaké hlouposti a poddávala se jim. Ale víčka nezavřela.
Vnímala to ticho. Žádný křik, hádky. Žádní krkavci. Jen občasné chrápání. Užívala si to. Pak ale uslyšela něco podivného. Něco zvenčí.
Ani se nehla. Jen poslouchala. Poznala ten hlas. Tušila, že příjdou. Pokud ji teď najdou, pokud odsunou koberec, brzy se s Otcem setká na pravdě Boží.
Napjatě poslouchala rozhovor mezi laponkou a muži. Skrz koberec byl zvuk sice trochu tlumený, ale i tak rozuměla skoro každé slovo.
" Šla tudy taková mladá dívka? Nižší postava, dlouhé vlasy spletené v copech." Zeptal se hrubě a prošel se místností. Rosa cítila, že stojí přímo nad ní. " Nikoho, kromě Vás, vážení pánové, jsem v této pustině dnes nepotkala. To bych si pamatovala." Zalhala. " Lžeš babo! Vyklop nám kde je, nebo ti ten tvůj stan převrátíme vzhůrunohama. " Zařval Rudy. Děti vedle Rosy se cuknutím vzbudily a Rosa je pevně stiskla a hlazením uklidňovala. " Stopy vedou sem. Musela tu být. Mysli rychle, nebo uvidíš s jakou rychlostí to tady vyklidíme." Vyhrožoval Eliáš a popošel po stanu. " Vvvlastně si vzpomínám, ano. Šla tudy taková dívka. Vypadala smutně. Pohostila jsem ji, ale spěchala. Nevím proč. Myslím, že šla na sever." Stařenka se pousmála a nabídla mužům taky něco k jídlu. " Tak vidíš, že to jde." Zabručel Rudy. "Ne děkujeme. Jak jsem řekl, spěcháme." Eliáš odmítl jídlo a i s ostatními vyšel ven. " Naschledanou a šťastnou cestu." Zajásala laponka a povyskočila si.
Když byli mimo dohled, zaťukala na podlahu a ujistila ostatní, že jsou v bezpečí. " Zvládli jsme to." Řekla paní Lahtiová a přitulila se ke svému muži.
Rosa se zhluboka nadechla a ve svém nitru se pomodlila k Bohu a poděkovala mu za to, že je dnes ochránil. Naposledy se modlila s mámou. Večer před její smrtí. Možná proto ji Bůch celou tu dobu nepomáhal a nechal ji plout si světem na vlastní pěst. Jako malou rybku.
ČTEŠ
Umění přežít
Cerita PendekDěj mého příběhu se odehrává v nelítostných krajinách Finského podnebí. Dívka Rosa přišla o rodiče a musí přežívat a starat se sama o sebe v krutých zimách. Postupem času nalezne své sisu a s ním odvahu zakořeněnou uvnitř její povahy. Aby přežila mu...
