Zlaté srdce

❖ 3 ❖

Šly jsme uličkou ke kostelu a zpátky k náměstí. Cestou nám svítily paprsky pomalu zapadající se ho sluníčka. Schovávalo se téměř za špičku kostelní věži. Nebe se vybarvilo do zlatých až ohnivých barev.

„Víte, říká se, že jste movitá a krásná vdova. K tomu máte dvě krásné dcery na vdávání, a ještě svým postavením jste více než žádaná! Kolem vás se musí muži jenom otáčet."

„Myslíte?" zamyslela jsem se, otevřela mi oči. Poslední dobou nemám příliš času se něčím takovým zabývat. Řídit chod domácnosti, hospodářství a řemesla dalo více než zabrat. Smutek a žal přebyli neustálé povinnosti.

Ale poslední dobou ke mně chodilo více nakupujících, nejen žen, ale i mužů. S tím musím s paní Vaňkovou souhlasit.

„No samozřejmě, ale vybírejte chytře! A takového, který bude mít rád i vaše dcery."

Mé oči se rozšířily a Vaňková se uculila.

„Nebyla jste na hřbitově jen tak, že?" ale nemusela jsem nic říkat, obličej mluvil za mě.

Cestou jsem si uvědomila, že mám prázdno v žaludku. Pekaři totiž opět provoněli celou ulici až k náměstí. Sbíhaly se mi sliny po líbezné chuti křupavého chleba. Už jsem ho viděla v ošatce na stole! Bydlet v její ulici, tak ztloustnu velmi rychle, kdybych cítila mi tyhle vůně dennodenně.

„Dobrý večer," obě dvě jsme s úsměvem pozdravily pana Vincence písaře, byl to známý mého manžela. Zrovna vycházel z domu a procházel kolem nás.

Děti pobíhaly vesele venku a se zaujetím sledovaly ten krásný západ slunce.

„Černá barva zrovna vám Dorotko nesluší," vrátila se zpátky k tématu.

Slova moudré paní Vaňkové jsem se rozhodla vzít k srdci a zamyslet se. Sama jsem s napětím očekávala, co nového mi budoucnost přinese. Zůstat ve stavu vdovském bylo sice skvělé, dávalo mi to pocit vlastní svobody a rozhodnutí. Ale manželské pevné objetí mi chybělo. Ztrátu manžela jsem si uvědomovala až s ulehnutím do postele, kde po něm zbylo prázdné místo. Taky to bylo jediný moment, kdy jsem si na něj vzpomněla, protože přes den nebyl čas.

„Rozloučím se s vámi už tady, ještě musím k řezníkovi Zíkovi, ať mám co udělat dětem k obědu na další dny," zastavila se u svého souseda. Můj žaludek se ještě jednou hladově ozval.

„Přeji vám pěkný zbytek dne," mávla jsem vesele na paní Vaňkovou, než zmizela ve dveřích masného krámu s opětovným pozdravem.

❖

O týden později bylo opět příjemně teplo. Vysoké teploty se stále držely nadpřirozeně vysoko.

Ten záhadný cizinec z Netolic během týdne přišel ještě dvakrát, po knoflících přišel i pro nitě, ale vybral si zrovna chvíli, kdy jsme tu měli plno a nemohla jsem se více věnovat jenom jemu.

Vzbuzoval ve mně zvědavost, jistě to nebyla náhoda, aby zde v Třeboni byl už pár let a najednou začala více chodit zrovna do mého krámku!

Dnes jsme vyrazili jsme společně se svými pomocníky na Svinenské předměstí, kde jsme vlastnili kus pozemku. Sice nás Uršula, Barbora s Honzou a Ondrou snažili přesvědčit, že oves stihnou sklidit sami, než pravděpodobně přijde bouřka, ale poslední horké dny byly nepředvídatelné. Ku pomoci s hospodářstvím nám věrně pomáhali už roky.

„Mami podívej," šťouchla do mě Anička a neustále nedávala pozor. Od té doby, co jsme sem přišli mi přišla nějaká roztěkaná a vůbec nám nepomáhala.