Snamione: Ve středu moci

Měsíční kámen 39

„Přestaň se neustále ošívat," zavrčel Severus k dceři, zatímco se snažil odměřit přesné množství měsíčního kamene na prach. Lily jej spražila černýma očima, ale na okamžik ustala s popotahováním rukávu a mnutím si zápěstí.

„Asi mě něco štíplo," zafuněla frustrovaně. Léto se do Londýna zahryzlo nečekanou silou a Lily ochlazovací kouzla odmítala, proto raději trávila čas na maličkém dvorečku za domem.

„Podej mi ruku." Severus se nesoustředěně natáhl k dceři, ona však pouze zavrtěla hlavou.

„To bude dobré," zamumlala, načež si znovu promnula předloktí. „Na co potřebuješ ten prášek?"

„Na vlkodlačí lektvar."

„Pro koho?" přidala se k Lily Hermiona. Žádný vlkodlak se nevyskytoval v okolí jejich rodiny, aby pro něj Severus musel vařit dávku lektvaru, jenž ponechal změněnému tvoru lidské vědomí.

„Zachytili jsme jednoho vlkodlaka k výslechu, nemůžeme riskovat napadení." Uzavřel lahvičku. „A nikdo jiný – ačkoliv Potterův potenciál je zajisté obdivuhodný – tento lektvar neuvaří, takže to je důvod, proč připravuji suroviny – tři galeony za kus – na kuchyňském stole v sobotu dopoledne." Regie tiše seděl vedle otce a koncentrovaně drtil měsíční kámen v hmoždíři. Severus jej o to požádal poté, co zachytil Hermionin vybízivý pohled, a Regie vděčně přijal práci kouzelníkova asistenta. Byl opravdu velice soustředěný, precizní a i podle otcových nenápadných pohledů schopný. Severus nemusel syna ani jednou napomenout, o čemž mohla Hermiona ve svém prvním ročníku pouze snít.

„Děláš dobrou věc," snažila se Hermiona zmírnit manželovu frustraci. Lily si stále drbala ruku.

„Až s touhle dobrou věcí skončím, strčím toho šmejda do Azkabanu na věčné časy."

„Koho?" domáhala se Lily zvědavě. I Hermionu to zajímalo, ale tušila, že se muž o svá tajemství nepodělí.

„Jsi bystrozor?" opáčil otázkou, na kterou celá rodiny znala odpověď.

„Za dva roky budu," pronesla zvonivým hláskem dívka, načež si rozpustila vlasy, „a potom už budu vědět o všem."

„Dva roky je ještě dlouhá doba," řekl sametovým hlasem Severus. Ti dva se uměli vzájemně perfektně vyprovokovat, čehož se dnes Hermiona nechtěla dočkat. Naštěstí je vyrušilo zaklepání na dveře kuchyně. Skřítek musel dojít otevřít, aniž by si jeho nepřítomnosti všimli.

„Dobrý den," pozdravila Dephini. Severus i Hermiona instinktivně ztuhli, než si racionálně odůvodnili, že se nejedná o původní Bellu. „Přišla jsem navštívit Scorpia, jestli to nevadí," dodala rychle. „Strýček Draco mi řekl, kde ho najdu."

„Dobré dopoledne, samozřejmě!" vyhrkla Hermiona dříve, než se zbytek rodiny stačil vzpamatovat. „Teddy je v patře, druhé dveře-"

„Mohla by se mnou jít Lily," navrhla zlehka, „abych nezabloudila."

„To je dobrý nápad," souhlasila Hermiona. „Kdyby se probudil, dej mu lahvičku." Lily se s přívětivým úsměvem zvedla a následovala čarodějku z kuchyně. Severus okamžitě vykouzlil zvukovou izolaci kuchyně. „Co se ti nezdá?"

„Je to Blacková, nikdy nemůžeš být dost opatrná."

„Víš něco nového?" Regie nadále pracoval na jemném měsíčním prachu.

„Některé výslechy jsou zdařilejší než jiné." Rychlý pohled černých očí na Regieho Hermioně prozradil, že mínil neoficiální výslechy. Ne vždy Smrtijedy ulovil s Harrym oficiální cestou a ne vždy prošly úlovky oficiálním výslechem. Čas od času se Severus ponořil do mysli obětí, aby získal vše. „Skloňují její jméno, ale v mysli jednoho nefigurovala jako oběť. Byly to divné vzpomínky, ale Delphini se zobrazovala čistě."

„Pronásledují ji."

„Tam to vypadalo, jako by pronásledovala ona..."

První malý mrak nad nevinnou Deplhini...