Over My Self (Over Again One-Shot)

 "Louisi, myslím že jsem skončil." Vyhrkl jeden večer Harry, když seděli u večeře, před jejich jídelním stolem s jídlem které Harry uvařil.

"Tak dej svůj talíř do umyvadla, lásko"  Louis se zahihňal když si uvědomil že to vůbec nemusel říkat

"Ne, myslím tím že už jsem skončil ze životem. Skončil jsem s žitím." Zamumlal Harry a Louis cítil napětí v jeho srdce které už dlouho necítil.

Po tom co byli více než 5 let ženatí, Harry si vedl tak dobře. Celou dobu byl šťastný a vypadalo to jako by si to všechno užíval. Broukal si když dělal Louisovi večeři, prakticky se smál jako idiot když věšel prádlo a nemohl si pomoct ale byl šťastný když se každý večer mazlili v posteli. 

"Ale...Harry...Myslím....Odkud se tohle vzalo?" Řekl Louis. Ruce se mu třepali když zabodl vidličku do svého masa, strčil si ho do pusy a pomalu žvýkal, bez toho aby přerušil oční kontakt s Harrym.

Bez odpovědi Harry vstal chytl ho za ruku a ukázal na modřiny které ji lemovaly. Louis ji rychle dal pryč zakroutil hlavou a popíral.

"To je v pořádku......Nemůžeš kontrolovat svoje návaly vzteku, a navíc se to stává jednou za měsíc, ne tak často jako předtím." Řekl Louis, chytl Harryho ruku a podíval se na něj prosebnýma očima.

"Já nejsem v pořádku, Louisi. Každý den co odejdeš do práce jdu do tvého pokoje a hodiny sedím a nemůžu se hýbat. Sedím tam, a nemůžu dýchat a nemůžu myslet na nic jiného než že už se nevrátíš. Přemýšlím nad tím že jsi se možná zamiloval do nějakého studenta nebo jiného učitele. Že už se možná nevrátíš domů, protože jsi semnou skončil. Já nemůžu....Nejsem v pořádku."

Tohle bylo poprvé co o tom Louis slyšel. Myslel jsi že je na tom Harry dobře. Seděl tam a snažil se vstřebat všechny ty nové informace. Kroutil hlavou a díval se na Harryho.

"Nikdy bych tě neopu-" "ANO OPUSTÍŠ MĚ KURVA! Biju tě, pořád křičím! Za celý život mě políbil jenom jeden člověk a dokonce ani neumím dělat cokoliv kromě vaření a uklízení.!"

Louis si povzdechl, uvědomil si že možná někde hluboko v sobě věděl že Harry nebyl tak spokojený jak by mohl, ale tak moc se bál nějak zasáhnout do jejich systému který fungoval, bal se že na všem co doteď pracovali by se mohlo rozpadnout.

"Možná by jsi semnou měl jít do práce." Zašeptal Louis, a lžíci plnou šťouchaných brambor dal Harrymu před pusu.

"A...Louisi, co!?" Zeptal se Harry, to byl ten nejhloupější Louisův nápad.

"Jakože...Chápeš. Potřebujeme lidi kteří nám pomůžou s židle a kulisami." Pokrčil rameny a podíval se na svého přítele. Ten nápad byl vlastně brilantní, a nebude muset nechávat Harry doma samotného.

Harry si povzdechl, nejistě přikývl a sedl si Louisovy na klín. Pevně ho chytnul a Louis dojedl svojí večeři jakoby se nikdy nic nestalo. Po tom co dojedl se šel osprchovat a Harry zatím umyl nádobí.

--------------------------------------------

"Co čteš teď?" Zeptal se Louis s ručníkem kolem těla a mokrýma vlasama. 

"Milostní příběh mezi zabijáckým psychopatem a nevinou nicnetušící holkou." Harry si usmál a tím Louise uklidnil. Pořád nemohl uvěřit jak pěkný je jeho manžel.

Louis si oblékl boxerky zalezl do postele vedle Harryho. Rozsvítil lampičku aby Harry lépe viděl za což ho Harry děkovně políbil. Chvíli tak leželi Louis sledoval jak Harry křičí, směje se, brečí a chechtá se. Miloval jak moc se Harry dokáže začíst do knížky, byla to jedna z jeho nejoblíbenějších věcech na něm. 

To není jediná věc kterou na něm miluješ. Měl bys mu to říct.

"Hazzy?" Zašeptal, nechtěl ho rušit ale věděl že musí. 

"Ano, Boo?"Usmál se a otočil hlavu aby na něj viděl.

"Našel jsem všechny ty hloupé obrázky a dopisy. Myslel jsem že už si je dávno všechny vyhodil." Harry přesně věděl o čem mluví. Vzpomněl si na všechny ty obrázky které měl v pokoji v Lowbreak.

Zdi byli světle žluté jako ty moje. Byla velká zeď, pokrytá různými věcmi "Nevím odkud se vzali. Některé jsou děsivé ale já....Když je sem doktoři dali nechci se dostat do problémů za to že bych je sundal." Sáhl jsem na ně rukou. Některé z toho byli obrázky na zemi, došli mi že jim Harry ublížil. Některé byli dopisy od jeho rodiny, roztomilé psaníčky které ale už vypadali staře. Nejspíš mu měli připomínat kdo skutečně byl. Nemohl jsem si nevšimnout že tam bylo hodně věcí o mě.

"Nechal jsem si je pro případ že se někdy zase zhorším...Nechci na tebe zapomenou na nás, nebo na cokoliv čím jsme si prošli. Dokonce jsem tam nějaké přidal. O naší svatbě a o tvé práci a o tom jak jsem se dostal ven. Tolik věcí, Lou, tolik věcí co mi připomínají že jsi mi pomohl začít od začátku."

"A já tě za to miluju." Zamumlal a chichotal se. Ale Harry se dostal do jiné osobnosti, zabouchnul svoji knihu a vyskočil z postele. Prudce kroutil hlavou.

"Tohle n-nemůžeš dělat...Já jsem...No.." Řekl Harry nemožný utvořit souvislou větu. Louis ho žádal o vysvětlení, aby mu řekl co se děje, prosil, potřeboval aby mu Harry to řekl...

"Řekl jsem ti že už jsem skončil! Dneska večer se zabiju, už ze sebou nemůžu dál žít!" Z Harryh očí začali téct slzy. Odstrčil Louisovi ruce když se mu je snažil setřít. 

"Nesahej na mě! Jsem bezcenej a oba to víme! Celé ty roky se snažím sám sebe přesvědčit o opaku! Možná jsem hezkej, možná jsem trochu zabavnej, možná se pro tebe můžu pokusit být normální, ale JÁ NEMŮŽU!" Křičel Harry a musel si vzít jeho inhalátor aby mu pomohl dýchat.

Louis se posadil a díval se na svého přítele. Naklonil hlavu a široce se usmál. Byl to hořkosladký pocit. Tohle byl ten kluk do kterého se před lety zamiloval. Zničený kluk který nedokázal zvládat své emoce. 

"Nezabiješ se. Protože víš proč? I když to uděláš zabiju se taky. A ty přece nebudeš riskovat. Takže si lehni do postele, mlč, drž mě a já tě ochráním, jo? Před tebou." Řekl Louis přísně.

Harry přikývl. Miloval to jak Louis přesně věděl jak ho uklidnit. Vlezl do postele, chytil  se Louise jako opice a zavřel oči. Zpíval "Over Again" do jeho ucha dokud neusnul

Harry se už má možná dost, ale mi ho nikdy dost mít nebudeme, že ne Louisi?