Umělecké školy mají spoustu nadaných mladých lidí, kteří dokáží neskutečné věci, ať už se jedná o animace či kresby. Na téhle škole jsou ti nejlepší na celém světě. Jednoho dne, byl to den jako každý jiný, studenti seděli na obědě a bavili se o svých nápadech a jejich muzách. Po jídle se každý odebere do své třídy. Uprostřed jedné z hodin vyruší zástupce ředitele třídu a upoutá jejich pozornost .
"Milí žáci, toto je váš nový spolužák Do Kyung Soo. Jeho vlohy se upínají na kresby, takže bude chodit k vám, posaďte si ho kam chcete, musím jít nashledanou." zástupce odejde a nechá chlapce stát ve třídě, učitel ho posadí na volné místo, zadá mu úkol, který mají i ostatní a nechá ho na pokoji, aby si mohl dodělat své papíry.
Ke konci hodiny mají každý odevzdat svůj výtvor na téma duše. Když odevzdá i poslední žák, učitel ukončí hodinu a odejde. Kolem chlapce se okamžitě nahrne dav a spolužáci ho začnou zasypávat otázkami. Všichni až na jednoho, který jen sedí v lavici opodál s úšklebkem na tváři. Pozoruje ostatní, poté se zvedne a dojde k nim.
"No tak, nechte ho už být, nemůže ani dýchat jak je z vás nervní. Ani se mu nedivím ." zasměje se a pošle ostatní, ať si hledí svých věci, posadí se vedle nováčka, usměje se na něj a natáhne ruku.
"Jsem Kai, těší mě prcku." Chlapec váhá, ale nakonec se usměje a podá mu ruku aby si mohli potřást "Těší mě, říkej mi prosím tě D.O. To je mé jméno na obrazech." usměje se a zabalí si své potřeby.
"Tak dobře." odvětí Kai a postaví se. "Nechtěl bys tu provést, ať víš jak to tu vlastně chodí?"
"No, klidně. Když ti to nebude na škodu ohledně času."
"Ale vůbec, já se stejně jen nudím a poflakuju. Tak se uvidíme po poslední hodině u sborovny jasné?"
"Jasné." D.O přikývne a také se zvedne. Tohle je chvíle, kdy se třída musí rozdělit na dvě skupiny. Ti, co spadají do mladší kategorie, jdou na jednu hodinu a ti starší na druhou . Po tom, co skončí hodina, se Kai vydá na smluvené místo. Když vidí, že tam ten malý už stojí, dojde k němu.
"Tak můžeme jít." čapne ho za ruku a vydá se s ním po škole.
O týden později :
"Rozdělte se do dvojic, najděte si místo a máte dvě hodiny na vytvoření velkého obrazu na téma touha." dá učitel žákům své pokyny.
Chlapci si okamžitě vymění úsměvy. Po tom jednom týdnu se z nich stali nejlepší přátelé. Skoro všechno dělali spolu, a tak nebylo výjimkou ani toto. Zalezou do malé kůlničky která je za školou a začnou uvažovat nad tím, co by mohly vytvořit.
"Co je pro tebe touha, prcku?" optá se Kai.
"Já nevím, asi něco, co nejde popsat, ale spíš zažít... Nebo možná touha je to, když něco moc chceš a víš, že to nemůžeš dostat." usměje se na něj. Kai se zamyslí "Vážně? Víš, taky mám touhu a povím ti jakou." pomalu si namočí štětec do červené barvy a čmárne mu jím po tváři.
"C-co to děláš?" D.O se na něj kouká a nechápe ho. Kai se ušklíbne a políbí ho.
"Já toužím po tobě, prcku." D.O zatají dech a kouká na něj. "Já nevím, taky k tobě hodně cítím, ale známe se jen týden."
"Ale no tak, tak to jenom zkusíme prcku, věř mi moc po tobě toužím." Kai chlapce stáhne ze židle a přilepí ho k podlaze. Začne ho líbat na rty. D.O je sice překvapený, ale jeho rty ho odzbrojí a ruce mu omotá kolem krku. Oplácí mu je. Kai ho začne pomalu svlékat, dokud není celý nahý. Poté vezme štětec a přejede mu s ním po některých částech tělíčka.
"Mám strašnou chuť tě takhle nechat a namalovat tě."
''To ne, prosím ne!" začne žadonit D.O
"Dělám si srandu prcku." zasměje se a vrhne se mu na rty. Po chvíli si začne rozepínat kalhoty, ale když vidí D.Ovův nejistý výraz, radši dodá:
"Neboj, bude ti to líbit"...
