Příběh budu vyprávět já.
Jsem Simona Smith. Chodila jsem na střední školu, kde jsem byla už druhým rokem , ale všechno se zvrtlo jedním dnem.
Byl Halloween a já šla na párty mé kamarádky Elen. Byla jsem za čarodějku, Elen byla za upíra. Měla nachystané různé nápoje, ale nejvíce bylo brusinkového džusu. Jídla a pití tam tedy bylo dost. Bavili jsme se dokonale. Po nějaké době jsem se připletla ke skupince kluků, kteří hráli nějaké hry. Aspoň jsem si to myslela. Doopravdy se totiž sázeli o holky a o to kdo vypije víc alkoholu.
Tady na párty žádný alkohol nebyl, bylo mi jasné že si ho vzali z domu. Ale otázkou je Jak? Těm klukům nebylo osmnáct, pouze šestnáct. Podle toho co se zmínili nebylo to poprvé co pili, zmínili se i o nelegálních látkách, které sehnali v zahraničí. Já nepila alkohol, takže moje mysl byla čistá a plná otázek na to o čem je řeč. Spolu jsme tam stáli ještě dlouho. Jeden z nich se nabídl, že mi donese pití .
Moc jsem nemohla reagovat, protože na mě mluvili snad všichni. Tak teda kluk s modrými oči odešel pro mě pití. Kluci mi nabízeli ať si dám nějaké sladké co je na stole. Přinesli mi něco kyselého a já najednou potřebovala to zapít. Jak na zavolanou přišel modrooký a dal mi kelímek s pitím. Neřešila jsem co v tom je, prostě jsem to do sebe kopla. A to byla jedna z největších chyb mého krátkého života. Byl to alkohol, dost tvrdý na někoho kdo to okusil poprvé a naposledy.
Bylo to hrozné, jak jsem vstřebávala onu tekutinu. Podařilo se jim mi donést ještě dva takové kelímky plné nápoje, který vám dokáže za nedlouho ovlivnit myšlení. Bylo mi to už jedno. Pila jsem co mi kdo donesl. Elen, moje kamarádka měla strach, věděla to a varovala mě , ale já byla zaslepená tekutinou, která byla v tu chvíli v mé krvi. Poslala jsem ji pryč a nechala ty kluky ať mi dal nalévají.
Už mi to nechutnalo jako alkohol, který jsem dostávala doposud, bylo to jiné a dobré. Chtěla jsem víc , ale odmítli mi ještě nalít. Naštvala jsem se a chtěla odejít. Podařilo se mi to a za pouhých deset minut jsem byla na čerstvém vzduchu. Vítr si hrál s mými vlasy a chladil můj krk. Bylo mi to příjemné. Pak jsem slyšela hlasy. Patřili modrookému.
Přišel za mnou a natočil si mě jeho směrem. Za chvíli jsem ucítila jeho rty na těch svých, ale polibek přerušil smích.
Jsem si jistá že to nebyl smích radosti, spíše výsměch nebo zákeřný smích.
Otočila jsem se směrem odkud vycházel hlas a spatřila celou jeho partu. Přišli až k nám a modrooký mě chytil pevným stiskem. Svým sevřením mě uvěznil a společně s ostatními mě odvedli temnou uličkou k poli. Můj mozek nemohl jasné myslet a já jsem neměla sílu se bránit.
Prostě jsem šla tam kam mě vedli.
Vyhrožovali mi abych se nevzpírala. Já je poslechla a to byla další chyba, protože měli taky něco vypitého a někteří nebyli tolik při smyslech ale někteří pro změnu ano. Kdybych jim dokázala utéct mohla bych být ještě mezi živými. Vzali si na mě nůž a ubližovali mi. Bolesti jsem trpěla, ale neměla jsem jak se bránit. Byla jsem bezmocná. Oni mě u pole připravili o můj život. Zakopali moje mrtvé tělo do země a odešli.
Záhada se ale začala rozšiřovat, když náhodně ve městě začali umírat lidé. Spoustu mrtvých bylo nalezeno. Já jsem byla mezi nima za dlouhou dobu, myslím že až pět let po mě vraždě. O život přišli i členové té party, která mě opila a následně zavraždila. Mrtvé těla se našli poměrně všechny za dvanáct let. Bohužel se to začalo opakovat. Z dvanácti let byl sedm let klid, ale pak se to opakovalo. Další mrtvé těla a další nalezené. Takhle se to opakovalo dva další roky. Teď je už osmnáct let od toho co jsem přišla o svůj život, který jsem mohla ještě užít si naplno, kdybych nešla na Halloweenskou párty. Kdo byl ten člověk, který byl zodpovědný za vraždy a za nájem obyčejných lidí aby vraždili? Na to se nepřišlo. Tím pádem můj případ není uzavřen a zatím nikdo nedokázal najít kriminálníka, který se dopustil takového zločinu. Sice jsem byla první oběť, ale bohužel né poslední. Tohle by bylo vše z mého krátkého života, který jsem neprožila tak jak jsem si představovala.
Úplně první oneshot výmysl co jsem psala. Děkuji za přečtení a za hlasy a komentáře.
