Poslední Hřích 2

4. Pojeďme odsud

,,Pojedeme odsud," řekl Mátyás, když se odlepil od jejích úst, která teď žhnula po jeho polibcích a přitom se Mimi podíval do očí.

,,Ano, pojeďme," souhlasila Mimi a přitom mu věnovala úsměv. A on ji stiskl v páse a potom ji vzal za ruku a vedl ji ke svému koni. ,,Ale já tu koně mám," odvětila po chvíli a přitom se zadívala na místo, kde se pásl statný hnědák.

,,To nevadí," odpověděl Mátyás a vysadil ji na toho svého. Potom ji nechal sedět v sedle a šel k onomu koni, na kterého se Mimi před chvíli dívala.. Vzal ho za ohlávku a odvedl ho k tomu svému.

Potom se vyhoupl do sedla svého koně, hned za Mimi, kterou si posadil dopředu. A onoho statného hnědáka vzal za uzdu a pak už patami pobídl svého koně do kroků. A tak se rozešli oba koně, kteří byly vedle sebe.

,,Ty tak krásně voníš, Mimi," řekl Mátyás, když se nosem třel o její vlasy a pak svými rty zabloudil k jejímu krku, který začal vášnivě líbat.

Mimi se k němu trochu posunula, ale to neměla dělat, protože hned na to pocítila i přes látku svých šatu jeho erekci. ,,Věděla o tom že ji chce, ale že tak moc, to vůbec netušila," řekla si pro sebe a zase se chtěla posunout do předu, jenže on si ji k sobě pevně přivinul.

,,Jestli mi budeš dělat tohle, Mimi, tak ti slibuji že za sebe dlouho neručím," zašeptal do jejích vlasu. A pak vzal jeden pramen do svých dlaní a promnul ho mezi prsty.