Poslední Hřích 2

32. Dobrá holka

„Dobrá holka!" ​​chlácholil ji Henrik a natáhl k ní ruku.

„Vrať mi ten nůž, ať si můžeme klidně promluvit," řekl a Eliz navzdory všemu zavrtěla hlavou. „Pokud chceš, abych ti věřila, nech mi ten nůž a já slíbím, že tě nebudu ohrožovat... Ani sebe," odsekla trochu přidrzle a přitom odvrátila pohled stranou.

„Ženská jedna!" vyprskl Henrik.

„Uvědomuješ si, že zkoušíš mou trpělivost? Uvědomuješ si vůbec svoji situaci, Elize?" zeptal se a přitom se na ní podíval nicneříkajícím pohledem.

„Jak víš, kdo jsem?" ozvala se a tvářila se, že jeho poznámku vyslechla. Henrik se široce usmál a konečně se uvolnil. Nohou si přisunul lavici a obkročmo se posadil. Luskl prsty a dovnitř okamžitě vběhla Lujza.

„Přines něco na zub, Ljubo, a svařené víno s bylinkami. Náš host se potřebuje posílit," řekl a přitom se podíval na Eliz.

„Nic od tebe nechci, jen se potřebuji dostat z města," řekla a přitáhla si váček se skromným jídlem od Anny. Zradila ji, za pár drobných ji prodala tomuto padouchovi z podsvětí. ,,Co když je to syn té Justiny, kterou zmiňovala?" zeptala se sama sebe a ve vystrašené, vybičované mysli se jí rojily všelijaké hrůzostrašné představy, pro které nedokázala rozumně uvažovat.

„Eliz Zálová, v tuto chvíli jsi nejhledanější osobou z celého Uherska. Pokud chceš přesto odejít, tak prosím, jdi, a ber si i ten nůž, ačkoliv pochybuji, že ti nějak pomůže. No tak, jak se rozhodneš?" zeptal se Henrik a zkusil jinou taktiku. Dal ji možnost volby a dopředu věděl, že si vybere správně, protože má-li tato divoženka povahu jako on, tak se rozhodne pro to, co ji udrží při životě ,,Protože lidé jako Eliz se nevzdávají. Nikdy!" řekl si pro sebe a přitom ji přejel prsty po tváři.

„Proč mi potom pomáháš? Proč riskuješ kvůli někomu jako jsem já?" zeptala se a přitom se na něj podívala vlídným pohledem.

„Riskuji celý život, holubičko, a kromě toho..." chtěl ještě něco říct, ale ona ho zarazila. „Zaplatili ti?" skočila mu do řeči a on jen beze slova zmlkl.

„A kdyby, tak co? Ranní to tvou hrdost?" zeptal Henrik, protože chtěl ji říct pravdu, ale urazila ho. A samolibost ho nutila, aby jí to neulehčil, dokud na její tváři bude ten povýšený výraz aristokratky. ,,A když přežila dosud, tak přežije všechno" řekl si, protože věděl, že každá další zkušenost ji jen posílí.

„Neříkej mi holubičko, ano! Připadám si jako hlupačka!" řekla a konečně si sedla za stůl, zatímco Henrik si vzdychl od úlevy.