Bojovnice říše snů Temna

1 - Zjištění

Leathitia ležela v posteli a dívala se do stropu, měla ještě hodinu, než bude muset vstávat do školy. Ležet už se jí nechtělo a tak vstala. Oblékla se do riflí, které zvýrazňovali její hubené nohy a poté na sebe hodila upnuté tričko. Mohla si to dovolit, měla totiž postavu, kterou by jí i modelky mohly závidět. Když se prohlédla v zrcadle a vyčesala si vlasy do culíku, sešla dolů po schodech a namířila si to do kuchyně. Otevřela ledničku a začala se v ní přehrabovat, všude samé jogurty a sýry, ale to co hledala, nemohla najít. ,,Že by mi někdo snědl mojí pizzu?" řekla tiše a nepřestávala hledat. Chlad z ledničky se jí zakusoval do rukou, a tak zklamaně zavřela ledničku a šla se podívat do špajzky, ale k jejímu sklamání v ní nebylo nic dobrého, jen samé müsli tyčinky a zdravá strava. ,,Tak to vidím, že si zajdu do pekárny a něco si tam koupím." Leathitia se vydala do koupelny, aby si vyčistila zuby, opláchla obličej a nakonec si dala řasenku, poté se vrátila do svého pokoje, vzala si tašku do školy a sešla dolů do obýváku, kde stál jídelní stůl. ŠLA JSEM DŘÍV napsala na papírek a nakonec se podepsala, aby rodiče neměli strach.

Když se blížila ke dveřím, ozvalo se za ní zašustění. Otočila se a uviděla svého bráchu, jak z kuchyně krade pytlík brambůrek. ,,Nech si chutnat Thomasi." zasmála se a zamávala na rozloučenou. ,,Díky" odpověděl její starší brácha s pusou plnou křupek. Leathitia za sebou zavřela potichu dveře a Thomas jí sledoval oknem ze svého pokoje, jak míří ulicí do zatáčky směrem k pekařství. Viděl jak si nasadila sluchátka a začala kývat hlavou do rytmu, nedalo mu to a začal se smát.

Leathitia prošla zatáčkou a čekala jí cesta z kopce, pekařství už bylo skoro na dohled a jí zakručelo v břiše tak hlasitě, že by to probudilo mrtvého. Hlasitě polkla a přidala do kroku, aby byla co nejdřív v cíli.

Pomalu se přibližovala, a tak si sundala sluchátka a uklidila je do tašky k učebnicím a sešitům. To už byla před dveřmi pekařství. Koukla na hodinky a zjistila, že jí dneska cesta trvala kratší dobu než jindy. Otevřela dveře a ucítila vůni čerstvého pečiva. Vešla dovnitř a obklopilo jí teplo. ,,Tak co to bude dneska?" zpoza pultu se usmíval prodavač, který si ji pamatoval už jako malou holčičku. ,,Ahoj Johne, dneska to vidím na tři housky, dva preclíky a dál by to byl támhle ten skvěle vypadající dortíček, pak bych si vzala dva muffínky a nakonec čtyři pusinky pro Lilly." John se smál jako vždy. ,,Nikdy nepochopím, že vy padáš takhle, když máš tak nenasytný žaludek." ,,To víš Johne, můj žaludek je bezednej, mě bys nechtěl živit." I ona se dala do smíchu, nakonec zaplatila, rozloučila se a šla směrem k Lilly.

Leathitia vyndala telefon z kapsy a v kontaktech vyhledala číslo na Lilly. Telefon zvonil a zvonil, pořád to nikdo nezvedal, až se ozval rozespalý hlas. ,,Zabiju tě, doufám, že je ti to jasný!" ,,Taky tě ráda slyším Lilly." ,,Proč mě budíš tak brzy, vždyť škola je za dlouho." ,,Já vím, ale jen jsem myslela, že donáška pusinek rovnou do postele nebude špatnej nápad." ,,Už jdu." Po chvilce se otevřelo okno v přízemí a vykoukla Lilly. ,,Zlato musíš lézt oknem, nemůžu najít klíče," šeptala Lilly a usmívala se od ucha k uchu.

Leathitia vlezla do okna a snažila se být co nejtišší, protože Lilliny rodiče ještě spali. ,,Víš že jsi magor Lilly." ,,Vím, a proto mě tolik miluješ." Obě zadržovaly smích. Vyšly do schodů, pak do dalších schodů a konečně byly u Lilly v pokoji. ,,Otevři okno, půjdeme si sednou na střechu." Lilly otevřela okno a už lezly nahoru.

,,Stejně ti ten výhled závidím," řekla Leathitie. ,,A to jako proč Leo?" ,,Protože je boží a nezkracuj prosím moje jméno." ,,Vždyť Lea zní tak pěkně." Lea se oklepala v náznaku hnusu, samozřejmě jen ze srandy a pak vyndala z tašky pusinky a svou bohatou snídani. ,,Zbožňuji tě, jsi nejlepší," pochutnávala si Lilly na pusinkách a po očku zkoumala, co má Lea ještě dobrého. Její pohled se zastavil na muffínech, Lea se nemusela ani podívat, bylo jí naprosto jasné, proč Lilly ztichla. ,,Tak si vem, ale jeden mi nech ty žroute."