Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 55.-Pravá tvář

[23. 2. 1871, Praha]

Pohled🇨🇿:

Konečně se mi povedlo zacvaknout obě mosazné přezky kufru a postavit ho. Naposledy jsem se rozhlédl po své ložnici. Nezapomněl jsem si nic? Snad ne. Můžu vyrazit.
Seběhl jsem po schodech a vyrazil bránou na nádvoří. Hned jak jsem vyšel ven mě do obličeje rovnou uhodil chladný vzduch. Rychle jsem přešel nádvoří k hlavní bráně, kde už na mě čekala zapřažená drožka.
Čerstvě napadaný sníh pod mými botami křupal a já v něm od hradu zanechával perfektní stopy.
Už jsem se chystal nastoupit do kočáru, když tu jsem uslyšel, jak na mě někdo volá.
F.P.: "Vaše Výsosti! Vaše Výsosti!"
Obešel jsem drožku a spatřil v otevřené bráně Palackého, jak běží ke mně.
F.P.: "Vaše Výsosti. Tak moc jsem doufal, že Vás ještě zastihnu."
Povídal celý udýchaný, když ke mně doběhl.
🇨🇿: "Děje se něco, pane Palacký?"
Zeptal jsem se a tázavě sledoval Palackého, jak se opřený o kolena snaží popadnout dech a při každém nádechu se od jeho úst vznesl hustší oblak páry.
Palacký se naroval a ze svého tlustého koženého kabátu vytáhl uhlazenou a pečlivě zalepenou obálku. Byla adresována jemu.
🇨🇿: "Co to je?"
Zeptal jsem se Palackého zatímco jsem si ze všech stran obálku prohlížel snažíc se na ni najít něco neobvyklého.
F.P.: "To mi přišlo dnes ráno z úřadu."
🇨🇿: "Z úřadu? Od kdy úřády posílají dopisy v češtině?"
Podivil jsem se a ještě jednou se ujistil, že jsem oslovení a adresu napsané česky opravdu viděl.
Palacký se pyšně usmál a vypnul hruď.
F.P.: "Od nové změny v zákoně. Císař i císařovna jej sami přepsali. Od teď na území Čech můžete na úřad podat jakoukoliv žádost nebo stížnost v češtině a oni vám na ni musí taky odpovědět česky. Přece jste ten návrh sám několikrát přednášel před císařovnu."
I mně se najednou rozzářily oči radostí.
F.P.: "Nejspíš se půjdu všem Mladočechům osobně omluvit. Opravdu se jejich tvrdá práce vyplácí víc, než naše trucování. Tohle jsou, pro mnoho očí možná malé, ale pro nás Čechy neskutečné pokroky."
🇨🇿: "Každá pomoc je k dobru."
F.P.: "Omlouvám se, ale mám z toho opravdu radost, musel jsem Vám to ukázat. Sladkovský bude štěstím bez sebe, až i jemu přijde nějaké oznámení z úřadu a najde tam tohle."
Oba jsme se začali smát. V duchu jsem si představil Sladkovského jak rozjásaný tancuje na namrzlé ulici.
F.P.: "Asi by vám to nejradši ukázal sám, ale než on vstane... Ostatně, i já jsem měl strach, že Vás už nezastihnu. Kam že to vlastně jedete?"
🇨🇿: "Do Innsbrucku."
Odpověděl jsem pohotově a podal Palackému zpátky jeho obálku.
F.P.: "Do Innsbrucku? A co tam?"
🇨🇿: "Jako politik jistě víte, co všechno se momentálně děje v Evropě. Myslím ohledně Německa, Itálie a tak..."
Palacký se zachmuřil, ale jeho pozornost ještě zbystřila.
🇨🇿: "Koná se sjezd panovníků a všech hlav států pro... upevnění vztahů mezi zeměmi."
Opatrně jsem vybíral slova, aby to znělo co možná nejpřesvědčivěji.
Jakmile se scházejí jen země, není to jen o politice, ale i o našich osobních vztazích. Proto pak politické vztahy jsou někdy... no, ehm... Takové jaké jsou.
🇨🇿: "Sjezd se měl původně konat v Londýně, ale kvůli Rakousku a jejímu dítěti se přesunul do Innsbrucku. Rakousko ještě nechce nechat svého syna samotného, ale zároveň s ním nechce, ještě v tomto ročním období, jezdit takové dálky. Mimochodem, jak jsme na tom s Národním divadlem?"
Ptám se ho na to vždycky, když se potkáme, i když se tam skoro každý den chodím dívat sám.
Palacký, byl zase jako když ke mně poprvé příběl. Znovu se napřímil, vypnul prsa a hrdě se usmál. Velmi rád o tomto se mnou mluví.
F.P.: "Dobře, Vaše Výsosti! Jen teď, jak asi víte, od podzima jsme zkrátili dělníkům na stavbě úvazky, kvůli chladnému počasí. V zimě udeřily těžké mrazy."
🇨🇿: "To je jasné, děláte to každou zimu a je to tak, dle mého, v pořádku."
Jeden ze dvou koní, jenž byl zapřažen do drožky, hlasitě frknul a já si vzpomněl na tu zdlouhavou nudnou cestu do Innsbrucku, která mě ještě čeká.
🇨🇿: "Už bych měl jet."
Řekl jsem a chytil se dveří drožky.
🇨🇿: "Do Innsbrucku je to ještě dlouhá cesta. Máte to tu na starosti. Víte, že na Váš rozum spoléhám nejvíc, pane Palacký."
F.P.: "Je to pro mě velká čest, Vaše Výsosti!"
Zvolal hrdě Palacký a jakoby se postavil do pozoru.
Hodil jsem kufr do vnitř kočáru a sám si nastoupil.
🇨🇿: "Tak zatím nashledanou. Při troše štěstí se uvidíme nejmíň za dva týdny."
F.P.: "Nashledanou a šťastnou cestu!"
Rozloučil jsem se s Palackým. Pak kočí práskul bičem do koní a kočár se rozjel směrem pryč z Prahy k Alpám.