Šance v lásce

1.kapitola

,,Mag hádej co" A už je to tady zase. Sice znám Liz jen dva roky, ale tohle se stalo už tolikrát, že už vím o co jde. ,,Já jsem se zamilovala" Jak jinak. Když láska je tak pomíjivá. Co je to vlastně cit? Náklonost k druhému člověku? A co dál? Sama jsem to nevěděla. Slovo láska mi bylo neznámé. Láska není něco, co se stane za týden či dva a nezmizí to za dva dny, teda podle mě u Liz to tak nebývalo. ,, Je třeťák a studuje ekonomku. Včera jsme si to vážně užili. Líbá fakt úžasně. Pozvala jsem ho k nám ..." Přerušila jsem ji. ,,Liz to nemyslíš vážně. Když se ti chtěl jen dostat pod kalhotky. Proč si mi nezavolala?" křičela jsem na ni před budovou školy. ,,Meg uklidni se za prvé i kdyby se mi chtěl dostat do kalhotek tak co? Nechci být stará panna nadosmrti a tobě to může být jedno, za druhé ty bys my stejně neporadila a za třetí to odmítl. Takže tady přestaň ječet, jak šílená. ,,Kde jste se poznali?" Nezajímalo mě to jen jsem chtěla být kamarádská. Liz byla jediná, koho tu na škole mám. Moje nejlepší kamarádka Monica odjela na uměleckou školu do New Yorku. Sice jsme si denně volali, ale nebylo to ono. Liz něco říkala, tak jsem se donutila jí konečně poslouchat,,... Po tom se mi vyměnili čísla... jo a má taky úžasný název Max Georg" u toho jména tiše zasténala. Sedla jsem si na tvrdou židli a připravovala se na vyučování. Profesor matematiky začal hodinu, ale já byla zahleděna do vzpomínek. Kdy jsme se loučily s Monicou v slzách na letišti. Když odjela už jsem to nebyla já. Zdaleka ne. Liz si pohrávala s mobilem. ,,Nevolej mu" ,,Proč ne" Ach jo Liz ,,Když tě má doopravdy rád zavolám ti ne?" Nebo když má zájem. ,,Když si žádný vztah neměla" ,,To ne ale dělám tohle" Pomyslně jsem ukázala na naší komunikaci Liz na mě nechápavě zírala. ,,Radim" Napověděla jsem ji. S Liz jsme se často nechápali navzájem. Místo toho, aby studenti řešili vánoce, které jsou za měsíc, všichni řeší večírek, který je na silvestra. ,,Meg měli by jsme si vybrat s kým půjdeme na ples, jinak už všichni kluci budou obsazení." Co pak mě vůbec nezná? a taky proto, že je bohužel i můj soused a nepřítel. Každé ráno na okno lepil lístečky s různými urážkami, které byly mířené na mě. ,,Já nikam nepůjdu" ,,Musíš jít, bude tam i Denny, i když ten je obsazený už asi rok dopředu" Denny je sexy hokejista, který se líbí snad všem. Od té doby, co jsem se o něm zmínila, poprvé mi to neustále předhazuje. Hodina matematiky utekla rychle. Šly jsme ke skříňkám. ,,To je on" Snažila jsem se poznat koho myslí. Ale viděla jsem je dav studentů nic neobvyklého. ,,Kdo?" Pořád jsem nikoho neviděla. ,,Max" ukázala na postavu, která se vyšila nad ostatními. S bílou košilí a černými riflemi nedostával moc pozornosti. ,,Liz ale to je Brendn" Věděla jsem to jen proto, že spolu máme společné dějiny literatury a taky proto, že je bohužel i můj soused a nepřítel. Každé ráno na okno lepil lístečky s různými urážkami, které byly mířené na mě. Zárověň je to jediná hodina, u které dávám pozor, protože chci pracovat v knihovně . To jediné mě posouvalo už od prváku. ,,To je ten kluk, se kterým ses sešla"                                                                                                                ,,Meg ty si snad myslíš, že jsem pitomá?" Ne ne... nevím. Chtěla jsem být dobrou kamarádkou. Vyrazila jsem za ním. Protahovala se řadou studentů až k němu. Kvůli jeho vysoké postavě jsem se cítila jako trpaslík. ,,Čau Brendne" Otočil se zamnou. Začala jsem potichu mluvit. Aby se ke mně naklonil ,,Znáš tamhle tu holku" podívala jsem se na rozpačitou Liz. Jeho hnědé oči si jí prohlíželi. ,,Ne" Rozmáhala jsem se pravou rukou a dala mu facku do obličeje. Sáhl si rukou na místo, kde jsem ho praštila ,,Lháři" Zakřičela jsem na něj. Co je to za idiota?. Zamnou se objevila Liz. ,,To není on" zašeptala mi do ucha. Cože? Jak to sakra myslí. Otočila jsem se na ni plná vzteku. ,,Liz ty si vážně tak pitomá" křičela jsem na ni. A čím dál víc jsme upoutávali oči zvědavých studentů. Brendnovi začala z nosu kapat krev snažil se ji zastavit kapesníkem a se zlostí se na mě díval. Uchopila jsem ho za paži. ,,Co to sakra děláš?" Ignorovala jsem jeho otázku. Vtrhla jsem na dívčí záchody a postavila ho před umyvadlo. Jediné, co jsem v tašce našla proti krvácení byl můj šál. Nechtěla jsem ho použít, ale co jiného mi zbývalo. Namočila jsem ho do studené vody a přidržovala jsem mu ji na nose. Byl zmatený ani se mu nedivím v jednu chvíli mu vrážím facky a v tu druhou mu pomáhám. ,,Často to neříkám ale omlouvám se." ,,Hned se cítím výjimečněji" ,,Můžeš se přestat chovat jak nafoukaný idiot a říct mi, jak bych to mohla napravit?" ,, Sexem" To snad nemyslí vážně. ,,Budeš potřebovat obklad i na koule" Díval se ne mě překvapeným pohledem. ,,Ty seš vážně ..." ,,Nechovej se jak křetén. Neznáš mě a mimochodem já ti tady pomáhám." štěkla jsem na něj. ,,Mám ti dát písemné poděkování," odpověděl ostře. Vyměnila jsem mu obklad a znovu ho namočila do studené vody a čekala jsem až mu krev přestane téct. Dívala jsem se mu do očí, které zkoumali každý můj pohyb. Jeho oči se zdáli na první pohled hnědé, ale na světle byli až oranžové. Konečně mu krev přestala téct. Jsem bez jediného slova odešla. Se zvědavými očmi studentů mi bylo jasné jen jedno. Už nikdy nechci vidět Brendnu Jonnyho, ale to se mi jen těžko mohlo splnit.