Neví, v čem se ocitá
Možná v prachu?
Ve víru myšlenek, beze strachu?
V kaluži bláta, do níž hlouběji padá
Topí se
A čelí mrtvým lidským hlavám
Které jsou bez myšlenek, bez očí
Nevidí tu temnotu krkavčího peří
Které vítr na zoraném poli čeří
Za úmorného mrazu stoupá teplo
Z věci, co před chvílí bylo tělo
Černého ptáka, barvy obsidiánu měl peří
Které teď za zimy vítr čeří
Obláčky páry, teplá šála, rukavice
Je zmatená, mráz jí ochromil plíce
Vidí tu spoušť, rudý sníh
Tělíčko ptáka, zachvátí jí smích
Hysterický, chladný, jako zima toho dne
Uléhá vedle tělíčka, nemine
Dva vyvrhelové odešli, všichni zapomenou
Jen báseň připomíná tu zimu osudovou
ČTEŠ
Střípky
PoetrySbírka básní, které čas od času vyplivne moje mysl :D Není to nic extra, píšu si je pro radost a z dlouhé chvíle Některé jsou depresivní, některé veselé.. podle mé nálady Pěkné čtení❤️🔥
