Who are you? I'm your found woman.

Kamarádi

,,Dobré ráno," pozdravil John staršího muže. ,,Jste v pořádku?" zarazil ho jeho stav. ,,Jak bych mohl, když se nic nezměnilo a můj syn je stále v nemocnici," povzdechl si.

Předchozí den tam zase s Molly byli a bylo to stejné jako předtím, jediné co se změnilo byla Susan, ta vypadala mnohem hůř.

Jeho kolegové vypadali zmateně. ,,Já myslel, že vám to Susan řekla," podíval se na něj i Philipa. ,,O čem to mluvíte?" svraštil obočí, nelíbilo se mu to už teď.

Jediné co jim řekl byla jedna věta se dvěmi dost podstatnými informacemi a zlomeně odešel.

Dvojčata tam zaraženě stáli a dívali se na sebe, nevěřili tomu co slyšeli. Hned když se malinko vzpamatovali svolali ostatní z ministerstva.

,,Můžeš mi říct co je tak důležité, že to nevydrží do oběda?" přišla naštvaná Stephanie. ,,Aspoň jednou sklapni, na toto nemám náladu," hned ji okřiknul, normálně klidní, Mrzimor. ,,Teď jsme
mluvili jsem s Arturem Weasleym." ,,Charlie má ztrátu paměti, nepamatuje si ani Susan," ,,Cože?" ,,To ne," ,,Jak je to možné?" ,,Kdy se to stalo?" Ptali se hned. ,,To ještě není to všechno," řekl opatrně Philip. ,,Co ještě?" zeptala se potichu Nymf. ,,Ochrnul na spodní část těla a možná nikdy nebude chodit,"

Bylo ticho, ani oni nevěřili tomu co slyšeli, všichni doufali, že to je jen hodně blbý vtip.

,,Proč nám Susan nic neřekla?" ,,Nevím, kdo ví jak na tom vůbec je ona," ,,Musím za ní," rozhodla se Nia a rozešla se rychlím krokem ke krbu. ,,Měla by být ve škole," nikdo nic neřekl, jen se k ní přidali.

Nebyla ve svém kabinetě, museli začít hledat, nevydrželi by jen čekat, báli se o ní i o kamaráda.

,,Kde sakra je?" rozhlížela se Stephanie, na text nereagovala.

,,Severusi!" vykřikla když zaregistrovala netopýra, zastavil se a nechápavě se na všech šest podíval. ,,Kde je Susan?" vyhrkla Alice. ,,Měla by být ve třídě, ale vy tady nemáte co dělat," Jeremy, John a Philip mu v rychlosti řekli, důvod proč tam jsou.

Severus samozřejmě, věděl co se stalo, ale nevěděl jak by ji pomohl.

Holky do učebny vtrhly zrovna ve chvíli kdy zazvonilo a jejich kamarádka propustila studenty, vypadala jako bez života, vyčerpaná a smutná.

,,Zlato, proč si mi nic neřekla?" Stephanie na nic nečekala a objala ji, ani si jich nevšimla, lekla se když to udělala. ,,Co tady děláte?" ,,Zjistili jsme co se stalo," ,,Chceme ti pomoct," přidaly se k nim Nymf a Alice.

,,Nemáte jak," smutně se usmála. ,,nikdo z nás nic neudělá, můžu se mu tak akorát snažit říct jeho život, ale..." nechala to vyznít do ztracena, pochopily to. ,,Kdy končíš?" ,,Teď. Toto bylo poslední, chtěla jsem jít zase do nemocnice," ,,Můžeme jít s tebou?" zeptala se jemně Alice. ,,Jak chcete," zvedla pohled k dalším třem kamarádům kteří stáli ve dveřích.

,,Sue, my tě v tom nenecháme, pomůžeme ti i kdyby to bylo jen to, že u nás budou holky," ujistil ji Jeremy, vděčně se slzami v očích usmála.

Nebylo pochyb, že si prochází peklem. ,,Jak dlouho to tak už je?" zeptala Nia. ,,Skoro dva měsíce," přiznala potichu. ,,nevím co dřív, občas si na něco vzpomene, ale jsou to jen záblesky, jsem vděčná i za ně,"

,,Musím uznat, že máte mnohem hezčí nemocnici," uznale konstatoval Philip, ostatní mu mlčky dali za pravdu a následovali svou kamarádku, která se zdravila s každým. ,,To se všichni znají?" ptala se tiše Nymf ostatních. ,,Jo, je to malá nemocnice," promluvila Susan a zastavila se. Smutně kývla hlavou a otevřela jedny dveře.