Zlomená duše

Kapitola 1: Přepadení

Juko kráčel domů úzkou uličkou, která byla skoro opuštěná. Vzduch byl chladný a vlhký, ale jeho mysl byla plná dojmů z tréninku. Protáhl si ramena a pomyslel si: „Tělocvična dneska fakt stála za to. Ale příště si musím víc hlídat levou stranu, dostal jsem pár zbytečných úderů."

Ulička byla osvětlena jen sporadicky, světlo z pouličních lamp vrhalo dlouhé, strašidelné stíny. Normálně by tudy nešel, ale chtěl se rychle dostat domů. „Bude to rychlejší," řekl si sám pro sebe a zrychlil krok.

Najednou uslyšel hlasité výkřiky. Zarazil se. „Co to sakra...?" Srdce mu začalo bušit rychleji, když z dálky zaslechl zvuky výstřelů. Panika mu projela tělem. Okamžitě zhasl světla své mysli a přikrčil se za blízký kontejner. „Musím zmizet. Teď hned," šeptal si sám pro sebe, aniž by se odvážil pohnout.

Z kontejneru se mu podařilo zahlédnout skupinu mužů. „Gangi? To jsem teda v pěkné kaši," pomyslel si. „Jen klid, Juko, musíš se odsud dostat, než tě někdo z nich zahlédne."

Pomalu se otočil, aby se vrátil na hlavní ulici, ale vtom mu pod nohou zakřupalo staré dřevo. Převrhl bedny, které ležely vedle něj. „Do pr...!" sykl, ale než stihl dokončit nadávku, zmerčili ho.

„Hej, tamhle někdo je!" zařval jeden z gangů a střelba se okamžitě stočila směrem k němu. Juko se pokusil utéct, ale náhle pocítil ostrou bolest v boku, jakoby ho něco silně udeřilo. Instinktivně se chytil za bok a ucítil teplou krev, která mu proudila mezi prsty. „Tohle nemůže být skutečné," zamumlal zmateně a padl na kolena.

„Musím se pohnout... Musím odsud pryč," opakoval si v hlavě, ale jeho tělo ho odmítalo poslouchat. Ležel na studené zemi, ztrácející sílu i naději. „Ne... nemůžu tady umřít. Ne teď," vydechl těžce, zatímco jeho zrak začal slábnout.

V tu chvíli ucítil něco teplého vedle sebe. Otevřel oči a spatřil velkého černého psa, který se mu díval přímo do očí. „Co to...?" zašeptal, překvapený jeho přítomností. Pes na něj upřeně hleděl, ale v jeho očích nebyla žádná hrozba, spíš rozhodnost. Juko ucítil, jak ho pes začíná jemně tahat za oblečení, jako by ho chtěl dostat pryč.

„Ty mě chceš zachránit?" zamumlal polohlasně. Pes nereagoval, jen dál tahal, dokud ho nedostal do temného kouta uličky. Zakryl ho starým hadrem a postavil se vedle něj, jako strážce, který bdí nad jeho osudem.

Sirény v dálce ohlašovaly příjezd policie. Gangsteři se rozprchli do všech stran. Juko jen matně vnímal, co se děje kolem něj. „Musím zůstat vzhůru...," říkal si pořád dokola, ale cítil, jak se jeho vědomí propadá do temnoty.

Pes najednou zvedl Juka za oblečení a táhl ho k policistům, kteří prohledávali místo přestřelky. „Tady! Tady je někdo zraněný!" uslyšel Juko vzdáleně, než úplně ztratil vědomí.