Snamione: Ve středu moci

Arnieho táta 44

„Napsal mi Arnie, jestli bych ho dnes nechtěl navštívit," zahájil znenadání konverzaci malý černovlasý chlapec, který si úhledně mazal toust. Pokradmu sledoval otcovu reakci, zatímco se Hermioně na rtech rozlil úsměv. Její chlapeček měl kamarády. „Mohl bych?"

„Jistě. Bude stačit po obědě? Potřebuji ještě něco zařídit," vyhrkla čarodějka, ale věřila, že to chlapce nebude obtěžovat, jelikož již nyní bylo deset.

„No, mami, já myslel, že by se se mnou mohl přemístit táta."

„No... To by mohl. Já jen-"

„Ke komu?" zamručel Severus.

„K Arniemu," zamumlal tiše.

„Příjmení," zopakoval trpělivě Severus, načež Hermioně došlo, proč její syn nechtěl matčinu asistenci s přemístěním. Chodil do Zmijozelu stejně jako potomci bývalých Smetijedů – tam přeci jen měl Severus ještě nějaké jméno.

„Yaxley."

„Arnold Yaxley?" vyprskl kouzelník a natočil se na syna celým tělem. Bledý chlapec zbledl ještě víc. „Kdo je to? Syn toho bezpáteřního-"

„Severusi!" uťala varovně muže Hermiona.

„Vnuk, tati." Regie ukousl svůj toust, jako by se snažil opět splynout s místností. „Sedíme spolu na hodinách."

„Já..." Kouzelník nevrle probodl čarodějku černýma očima, ale nakonec přikývl. „Dobře, vezmu tě tam. Rodové sídlo?" Chlapec energicky přikývl a Hermiona se uvolnila. Regie se až do přemístění jemně usmíval, což naprosto stačilo k tomu, aby měla Hermiona lepší den.

Dopoledne podepsala mnoho smluv, vyřešila několik provozních problémů centra pro skřítky a po telefonu zkontrolovala Lily. Dívka se očividně nudila, tudíž držela matku na drátě minimálně hodinu, když popisovala, co děda udělal a co vařil. Stejně jako Hermiona měla radost, že měl Regi kamaráda, ale když Hermiona vyřkla jméno, dívčina reakce byla stejná jako Severusova.

Po obědě se kouzelník po dlouhé době klidně posadil do křesla a začal si číst, kdežto Hermiona ladila své šaty na důležitou schůzku s Greengrassem. Upravila výstřih, přidala brož, nařasila sukni... Byla nadmíru spokojená, když se v obýváku svlékla a zkusila vlastní výrobek. Šaty jako druhá kůže.

„Co myslíš?" zeptala se nesoustředěně čarodějka, zatímco si dlaněmi uhlazovala látku na bocích.

„Máš v tom velký zadek."

„Prosím?!" vyjekla Hermiona dotčeně a rukama sjela až na zmiňované partie, aby se ujistila, že ke změně nedošlo.

„Pojď sem." Severus odložil knihu a volnou rukou pokynul, aby přistoupila. „Tady." Natáhl se, jako by chtěl sundat smítko, ale místo toho zakotvil svojí rukou v oblasti, kterou nazval problematickou. „Možná," protáhl zamyšleně, zatímco vyčkávající Hermioně mapoval pozadí, „to byl jen optický klam." Ušklíbl se a se smíchem vrtěla hlavou. Dům bez dětí a bez skřítka v jejím muži opět zažehl malou jiskru života, kterou ona nesměla nechat uhasnout.

Sklonila se pro polibek a pevné mužské paže jí už nedovolily se vzdálit. Jemné líbání vystřídala impulzivní vášeň, jakmile se čarodějka obkročně posadila na Severusův klín. Milovala tyto chvíle. Jednalo se o okamžiky, kdy byl Severus pouze její – kdy věčně mrzutý chlap odhodil masku a odhalil, co nikomu jinému nikdy neukázal.

Oblečení šlo pryč rychle a veškeré zábrany též, když se Hermiona vzpínala nad svým mužem, jenž ji bez vnímání reality líbal na ňadrech. Nepotřebovala mnoho, aby na dny odloučení zapomněla, ale muž potřeboval ještě méně...

Nazí a opocení na sobě odpočívali, aby nabrali síly na další kolo, ale vrznutí dveří a kroky v přízemí je vyrušily. Sotva Hermiona vstala, Severus se hůlkou oblékl a vyběhl ze salonku. Hermiona jej následovala. Zarazil se na schodech a úlevně nesvěsil ramena.

„Regulus," vydechl, než se znovu rozešel do přízemí. „Dobré odpoledne, mladý muži, kde se tady berete?"

„Arnieho táta šel do práce," chlapec pokrčil rameny, „tak jsem mu řekl, aby mě vzal domů."

„Nechtěl jsi být u kamaráda déle?" zeptala se se zájmem Hermiona, zatímco očima hledala hodiny. Půl páté odpoledne – to byla na Regieho úctyhodná doba strávená v přítomnosti někoho dalšího.

„Ne."

„Nepohodli jste se?" naléhala čarodějka, kdežto Severus jen povytáhl obočí a chlapec nechápavě zavrtěl hlavou.

„Předali jsme si informace," pronesl černovlasý chlapec důležitě, což jeho otec komentoval pouze samolibým úsměvem, „a létali jsme na košťatech kolem Arnieho domu. To byla sranda." Spokojeně pokrčil rameny a vydal se do kuchyně, kam jej oba rodiče zaujatě následovali.

„Hráli jste famfrpál?" zeptal se nenuceně muž, jenž si sedl naproti chlapci ke stolu a hůlkou přivolal koláč, jenž připravil skřítek k obědu.

„Házeli jsme si camrálem, ale neměli jsme ani branku. A Arnieho táta ho potom očaroval jako zlatonku, takže jsme ho chytli." Zazubil se při vzpomínce a Hermioně zaplesalo srdce. Přeci jen si její chlapeček našel kamaráda.

„Kdybyste chtěli," navrhl nesměle Severus, načež vyhledal podporu u Hermiony, „mohl bych vás o prázdninách vzít na hřiště do Bradavic. Myslím, že by to McGonagallová schválila."

„Jo, tati, to by bylo fajn," chlapec se opatrně chopil koláče, „ale musím ti něco říct." Čarodějka se napjala, když viděla soustředěný výraz svého syna. I Severus zpozorněl. „Arnie říkal, že zase budeš chránit stoupence Pána zla." Pohlédl na otce pln očekávání.

„To bych už nikdy neudělal. Jsem bystrozor..."

„Řekl jsem mu to stejné," pronesl uznale chlapec, „ale Arnieho táta Arniemu říká asi hodně věcí. Vysvětlil mi, jak to myslel, když jsem se zeptal – Arnie se rád chlubí, takže nebylo tak složité z něj dostat informace." Hermiona polkla poznámku ohledně chlubení na Regieho adresu a zarytě poslouchala. „Tati, ty nesloužíš Voldemortovi, ale pracuješ pro ministerstvo, takže chráníš ministra."

„Současný ministr není Smrtijed, zlato," ujistila syna matka. Hermiona sice nesouhlasila s politikou nastávajícího starce, ale byla si více než jistá, že tento muž nikdy ke Smrtijedům nepatřil.

„Ale Arnieho táta věří, že ten další bude."

„Ani Greengrass není Smrtijed, kluku."

„Možná nebyl tehdy, ale teď Smrtijedy svolává – i Lily to říkala!" Regie šermoval rukama před obličejem i s koláčem, až drobky odlétávaly do všech stran. „Zastává práva čistokrevných a chtěl by vládnout podobně jako v době, kdy jsi byl zástupce protektora, tati."

„Jak o tomhle víš?"

„Ve Zmijozelu o tobě lidé hodně mluví, tak poslouchám. A četl jsem Novodobé dějiny, co Lily půjčil Teddy."

„Ten vlkodlačí spratek!" vyprskl rozhněvaně Severus, až sebou Regie ucukl. „Říkal jsem celou dobu, že za všechno může on!"

„Severusi, půjčením učebnice Lily nepřevedl na stranu zla."

„Ale Lily se právě snaží Delphini ochránit, aby zastavila Smrtijedy," vysvětlil polopaticky Regie, než si poprvé kousl do koláče.

Chlapec věděl příliš.