Po stopách vraha: Detektiv na zabití - Yoonmin (15+)

5

„Ano, pak už přijela policie.” řekl, ale o dost tišeji. Očividně vycítil, že o tomhle zatím ještě mluvit nechci, protože pokračoval dál o pohovce.

„Ten holohlavý muž si musel zlomit ruku. Nebo vykloubit. Ale vzhledem k vaší výpovědi spíš zlomit. To se bude později hodit.”

Už jsem se dost i bál zeptat, k čemu, proto jsem opět změnil téma.

„A to vaše vyšetřování s bratrem byla taky lež?” nadhodil jsem.

„Ano. Pracuju sám.”

„Takže jste ty tři případy vyřešil?”

„Tři oficiálně, ale neoficiálně čtyři a u pátýho jsem dost pomohl.”

„Jak neoficiálně?”

„Jednoduše. Policie se snažila přijít na jeden případ, ale byla v koncích, tak oslovila mě a já to vyřešil. Zůstalo to ale oficiálně vyřešený policií.”

„A ten pátý?”

„Jeden detektiv potřeboval radu. Nebo spíš názor. A po tom, co jsem se mu k tomu vyjádřil, pár dní na to přišel na pachatele.”

„Jak dlouho se už zabýváte případy?”

„Pár měsíců.”

Mlčky jsem zakýval hlavou. Pak jsem se ale musel zeptat.

„Proč si nezapálíte? Vždyť jste říkal..”

„Potřeba si zapálit byla pouze záminka k odchodu z vily, protože mě pořád slyšeli přes odposlouchávací zařízení. Nekouřím. Nehodlám si takhle skazit zdraví.”

Pomalu jsem přikyvoval. Zase jsme mlčeli.

„Nečekal jsem, že budete nakonec takový.” mírně jsem se na něj usmál.

Jeho ledovou masku na malou chvilku prorazil letmý jemný úsměv, spíš pousmání, než se opět ztratilo.

Zas bylo ticho.

„A odteď byste neměl být sám.” začal, „Jste svědek, kterého by se mohli pokusit zavraždit taky. Navíc když teď vlastníte takovou vilu.” kývnul hlavou za nás na vilu, od které jsme pomalým krokem stále šli.

„Mám zůstat ve vile a nevycházet ven?”

„Dokud všechno nevyřeším, nechoďte do té vily radši vůbec.” ohlédl se za pomalé chůze, kterou jsme šli už dost dlouho, na vilu za našemi zády.

„Kde mám ale být?”

„Mluvil jsem o tom s policií a mohl byste být u mě. Není to takovej život jak v bavlnce, jak tady, ale stačit by vám to mělo. Mám pokoj pro hosty, kde vás můžu na pár dní, než to vyšetřím, ubytovat. Jestli vám to samozřejmě nebude vadit. Bydlím sám.”

„Na pár dní? To zvládnete za tak krátkou dobu?”

„Mám dost informací a rád pracuju, dokud nemám všechno hotový.”

„Tak..” zastavil se a ohlédl se za vilou, „Vy se prosím rozmyslete a já půjdu zatím vzít to odposlouchávání.”

Kývl jsem, načež jeho ledovou masku opět prorazil na malou chvilku letmý lehký úsměv, než se otočil a vydal se k vile.

Stál jsem na tom místě a díval se na jeho záda, která se díky jeho dlouhým krokům, rychle vzdalovala. Teprve teď jsem si všiml jeho ne zrovna dvakrát vysoké, ale štíhlé a vypracované postavy. S jeho na uhel černými a trochu delšími vlasy si pohrával lehký vítr.

Porovnal jsem své dva názory, které jsem si na něj za tak krátkou dobu, co se známe, vytvořily. Ne, není to idiot. Je opravdu inteligentní. Představuje nebezpečí pro své okolí, protože nikdo neví, co se odehrává pod tou ledovou maskou nebo za jakým účelem co udělal. A tohle nebezpečí v něm se mi začínalo líbit..

Poznámka autora:
A jen tak "mimochodem": ti vrazi měli roušku a asi i (sluneční) brýle.. Nebo prostě něco, aby jim nebylo vidět do ksichtu, ale kuklu ne. V příběhu už nvm, kam to nacpat, tak vám to tak nějak oznamuju teď.