Vedlejší účinky rituálu aneb když se něco posere...

1.

,,Stejně to bude zase někdo nemožný, kdo nerozezná kotlík od hrnce," stěžoval si Harry, když čekal v ředitelské pracovně na dalšího uchazeče, aby pomohl Severusovi ve výběru.

,,Stejně jako ty," rýpnul si Severus do Harryho.

,,Hahaha jsi velmi vtipný, Severusi. My snad nikdy nikoho nenajdeme."

,,Myslím, že náš další uchazeč se ti bude líbit. A mimochodem, až tady skončíme potřebuji po tobě, aby si se na něco podíval, nebo spíše na někoho," prohodil Severus tajemně, protože věděl, že nebelvírská zvědavost Harryho donutí udělat vše, co po něm bude Severus chtít.

Když se ozvalo zaklepání na dveře a Severus pokynul příchozímu, aby vstoupil, Harry se postavil a otočil se na nového kandidáta pro výuku lektvarů.

Když se otevřely dveře, Harry se, se zlostí v očích otočil na ředitele ,,To si snad děláš prdel Severusi!"

,,Slovník, pane Pottere!" okřikl ho Severus.

,,Jsem rád, že Potter je pořád stejný primitiv jako ve škole. Dobrý den, Severusi," pozdravil zdvořile Draco Malfoy a posadil se do křesla, které bylo určené pro něj. Otočil se a mrknul na Harryho ,,Čau kolego, nesmírně mě těší, že budeme pracovat pod jednou střechou."

Harry na ředitele vykulil oči ,,Ty už jsi ho přijal?"

,,Ano, vyhodnotil jsem ho jako velmi schopného kandidáta. Sám víš, jak mizerní byli ti ostatní, co se opovážili přihlásit na toto prestižní místo. Draco právě dostudoval lektvary na universitě ve spojených státech, a když mě požádal o praxi v Bradavicích, souhlasil jsem, že ho příjmu. Takže mi dovol, abych ti představil nového kolegu. Bude učit první až čtvrté ročníky. S Hermionou jsme se shodli, že tento výběr bude uspokojující."

Harry se dusil vzteky. Celou dobu, co s ředitelem Malfoy domlouval podmínky smlouvy, jen zatínal pěsti. Když se Malfoy dozvěděl vše, co bylo potřeba, Severus mu řekl, ať se jde vybalit. Dokonce mu přenechal svůj kabinet, protože už rok používal se svou ženou prostory Bradavické ředitelny.

Když odešel, spustil Harry na Severuse příval nespokojenosti a to dosti hrubými výrazy, zrovna když vešla Hermiona. Ihned se sklidnil, když viděl, že Hermiona přišla za svým manželem, aby jí dal lektvar na nevolnost. Byla v pátém měsíci a její nevolnosti neustávaly.

,,Děkuji Severusi," řekla, když vypila lektvar a ihned se jí ulevilo. ,,Už jsi mu to řekl?"

,,Myslíš to, že ta odporná lasička bude učit se Severusem lektvary? Jo, tak to už Merlinžel vím! A mimochodem jsem absolutně proti!" Harry nemohl pochopit proč Hermiona není na jeho straně.

,,Tohle nemyslí. I když musím říct, že za ta slova, kterými jsi mě tu oslovoval, bych ti nejraději strhnul body. Ne, jedná se o něco jiného. Dnes, když jsem byl v Londýně, jsem potkal jednu ženu se dvěma chlapci..." a odvyprávěl Harrymu celou příhodu.

,,Cítil jsi z ní moji magii? Jak je to možné?" Harry si připadal celkem dost zmatený.

,,To právě netuším, ale chci, aby jsi za ní zašel a zjistil vše, co budeš moct. Vypadá to, že je to čarodějka a zřejmě o tom ani neví. Vložil jsem na strom v blízkosti jejich domu lokační kouzlo, takže se budeš moci přemístit přímo tam, a nebudeš muset absolvovat cestu těmi odpornými mudlovskými dopravními prostředky." Severus se otřásl jen při vzpomínce na autobus.

Harry i Hermiona se tomu s chutí zasmáli.

Toto zjištění Harryho velmi zaujalo a ihned se chtěl vydat na cestu, než mu Hermiona připomněla, že je již večer a její děti už budou jistě spát. A není tedy vhodná doba na návštěvu. Zítra je sobota. Zajde tam tedy zítra ráno.

V sobotu ráno vstal Harry brzy a už se nemohl dočkat, až rozluští tajemství oné ženy. Hned po snídani tedy vyrazil za Bradavické pozemky, aby se mohl přemístit.

Objevil se u stromu, kde mu Severus umístil lokační kouzlo. Ihned si všiml dvou chlapců, kteří se honili na zahrádce před domem a na ženu, která na ně dohlížela z malého altánu před domem. Vyšel ze svého úkrytu a zamířil k domu. Když se přibližoval, opravdu ucítil magií, která měla mnoho společného s jeho magií. Severus měl tedy pravdu.

Když ho žena spatřila, vstala a šla za ním.

,,Dobrý den, já jsem Harry Potter," představil se a podal ženě ruku.

Žena ji přijala a odpověděla: ,,Dobrý den pane Pottere, já jsem María Brantová. Co vás k nám přivádí. Jestli jste z veterinárního spolku, tak můj manžel je zrovna u soudu a celá ta záležitost se snad dneska dořeší."

Harry celý zmatený řekl: ,,Nejsem z veterinárního spolku a přišel jsem, abych se vás zeptal, co víte o Bradavicích?"

,,Ó tohle. Ano zrovna minulý týden jsem byla u kožního lékaře s mým starším synem, kterému se udělala bradavice na chodidle. Zapomněla jsem snad vyplnit nějaké papíry?"

Pro Merlina tak tohle bude na dlouho, pomyslel si Harry. Usmál se na Maríu. ,,Ne, tyhle Bradavice jsem opravdu nemyslel. Co víte o kouzlech?"

María se na něho podezřívavě podívala. ,,O kouzlech? Jak to myslíte?".

,,No řekněme, že když si váš syn odře koleno...co s tím provedete?"

,,Co by? Zalepím mu to náplastí," řekla María, ale bylo vidět, že je z rozhovoru nervózní.

Harry se na ni přívětivě usmál. Magie z ní byla cítit na sto honů. Budu jí to asi muset říct přímo.

,,Víte paní Brantová, řeknu vám to bez příkras. Jste čarodějka a mě by zajímalo, jak je možné, že nemáte hůlku a nepoužíváte kouzla?"

,,Hůlku? Kouzla? Pane Pottere, nevím, co po mě chcete, ale tento rozhovor začíná být směšný. Neutekl jste z nějaké léčebny? Nebo jste snad zapomněl na nějaké prášky, které pravidelně berete?" zeptala se María a založila si útočně ruce v bok.

Harry pochopil, že bude potřebovat názornou ukázku, aby mu uvěřila. ,,Ne. Odnikud jsem neutekl. Něco vám ukážu," a vytáhl svou hůlku. K běžným kouzlům ji sice nepotřeboval, ale chtěl, aby ji María viděla.

Mávl s ní na knihu, kterou si četla, a stránky se začaly samy otáčet. Pak mávl na gril, ve kterém vzplál malý ohýnek. Pak mávl na židli, která se změnila v hrábě. Když děti viděly, co Harry dělá s tím klacíkem v ruce, přiběhly se podívat blíž. Harry před nimi hůlkou obkreslil kruh a kolem nich začaly z trávy vyskakovat míčky.

,,Kdo jich chytne víc vyhrál," zavolal na ně Harry a sledoval, jak se za nimi hned pustili a snažili se je pochytat.

María se na něj dívala s vytřeštěnýma očima. Opřela se do opěradla židle a zhluboka dýchala. Dívala se, jak Harry ještě vyčaroval odnikud dva velké koše, do kterých kluci házeli pochytané míčky.

,,Takže...takže...takže, to co umím jsou kouzla?" zeptala se roztřeseně.

,,Ano. Vy jste čarodějka a vaší synové budou nejspíš kouzelníci. Víte něco o tom, že by se ve vaší rodině vyskytly nějaké kouzelnické schopnosti?" zeptal se Harry a dal Maríi dostatek času, aby vstřebala, co právě viděla.

,,Vlastně, je tu taková jedna legenda, kterou mi vyprávěla moje maminka, které to zase vyprávěla její maminka a tak dále. Je to spíš pohádka, kterou mi vždy vyprávěla před spaním. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se to mohlo zakládat na pravdě." Bylo vidět, že stále nemůže uvěřit, tomu co právě zjistila.

,,Mohla by jste mi tu pohádku povyprávět?" zeptal se zvědavě Harry.