"Nesnáším vás!" Zakřičela jsem a zároveň to bylo moje poslední slovo v tomhle domě. V rychlosti jsem vzala klíče a práskla za sebou dveřmi. Odešla jsem. Venku bylo ticho a tma. Cesty kterými každodenně projíždí stovky aut jsou teď prázdné. Se slzami v očích jsem se snažila utéct co nejdál od mého domu. Proudila ve mě zlost ale také smutek a zklamání.
Po chvíli běhu jsem se zastavila. Potřebovala jsem dobrat síly. Najednou jako bych slyšela nějaké kroky. Otočila jsem se za krokami ale nikde nikdo. Trochu mě to vystrašilo ale nakonec jsem zvážila že to mohlo přeběhnout jen nějaké zvíře. I tak jsem ale pokračovala v cestě s divným pocitem. Pocitem že mě někdo sleduje. Každou chvíli jsem se otáčela za sebe a po celém těle jsem měla husí kůži. Teď už jsem se opravdu bála.
"Jen aby to nebyl nějaký pedofil" pomyslela jsem si. Je to dost možné jelikož jsem přece jen v centru velkého města. Prošla jsem kolem zastávky a všimla si času. 1:45 ráno. Pokračovala jsem dál v cestě ačkoliv jsem netušila kam jdu. Ale ten pocit že mě někdo sleduje byl pořád se mnou a přišlo mi jako by se zvětšoval.
YOU ARE READING
Parkoviště 🅿️
HorrorTenhle příběh je o 16leté dívce Zoe, žijící ve větším městě Ostrava, Česká Republika. Je pátek 13. září a ona zažije něco, co na začátku dne ani netušila, že se stane. Je to realita a nebo jen zlí sen? PS: Tohle je originální příběh vymyšlený ...
